28. Filozofie v době osvícenství

–> tvar, velikost, klid

2. sekundární – vnitřní

–> chuť, vůně, barva

– představitel společenské smlouvy

– teoretik státu a práva

– představitel přirozeného práva (základní lidská práva) – lidé se rodí se

základními právy (život, svoboda, majetek…)

– při náznaku tyranie má lid legitimní právo tyrana svrhnout

– představitel ochrany lidských práv

– hranicí dokonalé svobody je pouze rozum

– ochránce soukromého vlastnictví

– odděluje občanskou společnost a stát

– liberalismus – jeden ze zakladatelů

– nezasahování státu do fungování ekonomiky – minimum státu

– svoboda (myšlení, pohybu, projevu…) – nemohou ji užívat

všichni – stát se musí postarat

– individualismus

– nedotknutelné soukromé vlastnictví

– fungující občanská společnost

– pedagog

– kritika Descarta – odmítá jeho učení o vrozených idejích –> člověk je „tabula

rasa“ = nepopsaná tabule – postupně se na ni zapisují zkušenosti

– „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ – upřednostňuje smysly

– zaměřoval se na výchovu mladíků z vyšší společenské vrstvy a vytvořil systém

tzv. výchovy gentlemana – základ: výchova tělesná, mravní, rozumová

– dílo: Myšlenky o výchově

Dvě pojednání o vládě

–> rozdělení moci ve společnosti na: zákonodárná, výkonná a

federativní

–> výkonná a zákonodárná (dělba moci mezi panovníkem a

parlamentem) – zákonodárná moc má omezit moc panovníka

(zákonodárná je prioritní)

–> výkonná a soudní se mohou slučovat – výkonná a zákonodárná ne

–> zákonodárná moc je nejvyšší, ale ne neomezená

– společenská smlouva – teorie, podle níž veškeré právní a mocenské vztahy ve společnosti

jsou dány implicitní dohodou mezi všemi členy dané společnosti

– motivací je nejistota, kterou lidé pociťují

– výměnou za ztrátu části svobody se jim dostává ochrany jejich

oprávněných práv a jistoty

– reprezentant této teorie: Tomas Hobbes, John Locke, Jean Jacques

Rousseau

– Hobbes se domníval, že lidé jsou ve své povaze špatní, proto musí

být nad nimi suverén, který tuto špatnost trestá a vynucuje si

dodržování svých norem

– Rousseau si idealizuje stav před existencí společenské smlouvy,

glorifikuje divocha – domnívá se, že civilizace naopak v člověku

zabíjí jeho dobré vlastnosti

– deismus – kompromisní postoj mezi teismem a ateismem

– vznik v Anglii v 17. století

– bůh sice svět stvořil, ale pak již jej ponechává jeho vlastním zákonům a do jeho

vývoje nezasahuje

– představitelé: I. Newton, J. Locke, D. Hume, Voltaire, Rousseau

– odcizení – „alienace“

– v Hegelově filozofii děj, jímž se člověk stává závislým na vlastních výtvorech,

které omylem pokládá za pravou skutečnost – dějiny i příroda jsou jen odcizené

průměty ducha