Filosofie 18.st

MECHANICKÝ MATERIALISMUS

• MM: říkají že existuje pouze hmota, má v sobě oduševnělý princip (schopnost myslet a hýbat se), nemusí se vymýšlet nové substance nebo 1: hybatel (hmota se hýbe sama, myšlení je přirozená funkce hmoty=těla) Decartův dualismus nahrazují monismem
  
  
  NĚMECKÉ OSVÍCENSTVÍ

• Německo nebylo tolik vyzrálé jako Francie, teprve se na sjednocení připravovalo (1848)

• Vládne Fridrich Veliký (osvícený absolutista) sám píše filosofii, shromažďuje vědce, … je 1. služebníkem státu

• Německo nakonec sjednoceno Ottou von Bismarkem, krví a železem

• Jazyk nebyl tak květnatý, výmluvný, bez slovní zásoby

• Největším filosofem je Immanuel Kant

IMMANUEL KANT

• Pochází z Kaliningradu (odtržená část Ruska) - Královec

• Špatný fyzický stav, drsný denní režim (4:00 procházka filosofovou cestou, od 7 – 9 ráno přednášky, v 1 oběd, 15:30 procházka, v 22:00 jde spát)

• 1770 se stal profesorem, měl výborné přednášky, na které chodilo mnoho lidí. Oblíbený, vtipný, nutil své studenty přemýšlet

• 2x za sebou rektor na univerzitě

• člen Berlínské akademie věd

• učitel v panských rodinách

• celý život zasvěcen bádání a filosofování

• samotář, který byl zaujat vědou, žádné manželství, denní pořádkový a přísný program

• patří mezi největší filosofy všech dob, díky němu je filosofie v Německu vážený předmět

• zemřel 1804 – ve věku 80 let

• Jeho dílo: 1. PŘEDKRITICKÉ- zkoumání vesmíru
  2. KRITICKÉ - zásadní období (krisis = soud/úsudek)
  3. POKRITICKÉ

1. Předktritické období

• Kant - Laplatova teorie vzniku vesmíru (Kant-Laplasova) – nemůžeme si vymýšlet nadpřirozené síly (Boha,..), lze vysvětlit fyzikou

• Zabývá se přírodou

• Studoval Newtonovy zákony

• => Na počátku všeho byla NEBULA = mlhovina, ze které vznikají světy (odstředivou silou jsou vymrštěny části Nebuly a z toho vznikají planety)

• psal o ohni, sopkách,..

2. Kritické období (zabývá se metafyzikou)- období kritik

• První dílo: Kritika čistého rozumu (Hume ho inspiroval)

• Předmluva – prolegomena

• 2 teorie – 1. Poznání
  2. Věc

• POZNÁNÍ 1. Apriorní = první dané zkušenosti, před zkušeností - vědomí času a prostoru „a priori“ čistý rozum
  2. Aposterní = zkušenosti během života „a posteriori“ empirecké

• VĚC 1. Opravdová = „O sobě“, „Ding an sich“ = věci sami o sobě, noumenon, idee, nemůžeme poznat

• 2. Jak se jeví = „Für uns /Ding für mich“ = jak my věci vidíme nebo jak o nich mluvíme, ale jak se máme dostat k pravému jádru podstaty dané věci? Fenomény = jevy

• Čas, prostor, kauzalita

• My působíme na věci, věci působí na nás

• Nemůžeme poznat realitu, koukáme se na věci skrz apriorní mřížku

• Naše vědomí přetransformovává realitu do podoby subjektivního poznání, neexistuje

• Noumenální a fenomenální svět

• Vidíme přes stejnou apriorní mřížku (prostor, čas, kauzalita) noumeno a vytváříme si fenomény

• Počitky = smyslovost (soubor počitků)

• Počitky – informace, vjem – celek

• „Verstand“ – rozvažovací schopnost – spojuje počitky do vjemu – podřadí to do 4 kategorií – určí výsledek pojem

• pojem je dán definicí (soudem) , „Vernunft“ – rozum, vytvoří úsudky spojením soudů (nový materiál se kterým může pracovat, nové závěry)

• Míříme k idee světa, boha, duši (regulativní idee)

• Antinomie = protiklady (svět je konečný, svět je nekonečný – nejsme schopni dokázat ani jedno) pravdy které nejsme schopni dokázat, o světě o bohu a o duši – regulativní idee, cíle našeho poznání, dvojí pravdy

• Snažíme se k tomu něčemu přiblížit, ale nejsme tam – regulativní idee – hranice našeho poznání

• Metafyzika je věda o hranicích lidského rozumu (ne něco transcendentního, ne za fyzikami)

• Druhé dílo: Kritika praktického rozumu (+ dílo: základy metafyziky mravů)

• v díle se zabývá Etikou, protože je zakladatelem moderní etiky

• v knize se ptá: Kde se berou morální hodnoty? Jak poznáme kde je hranice morálky?

• Říká: etický základ máme od: církve, státu nebo rodiny

• svobodná vůle: ovlivňována vnějšími vlivy a vnitřními vlivy (rozumem)

• morálka = etika o správném jednání, chyba je že je ovlivňována jen vnějšími vlivy (boží přikázání, společnost,..--> to je špatně)

• rozdělil jí na

• ETIKA 1. Heteronomní morálka= zvnějšku daná, od církve, rodiny…
  2. Autonomní morálka= vnitřní a důležitější, praktický rozumu, já sám si musím uvědomit hodnotu morálky

• inspirace u Sokratova Diamona, něco jako svědomí

• Ne, že mě potrestá stát, trestem je pro mě vnitřní uvědomění

• MAXIMA = zásada pro jednotlivého člověka, obecný rozumový princip, praktická část
  „Jednej vždy tak, aby se tvé chování mohlo stát principem všeobecného zákonodárství.“ = chovej se tak, jak bys chtěl, aby se k tobě chovali jiní (Kantův etický zákonn)

• IMPERATIV = teoretická část

• Hypotetický (podmíněný) – platí jen někdy, chováme se s nějakou podmínkou, Přestanu kouřit, až to budu potřebovat (může a nemusí fungovat), chci – li žít zdravě, musí to fungovat

• Kategorický (nepodmíněný)– pravidla, která platí za všech okolností, zakazuje nám chovat se absolutně, nutně to musí fungovat, všeobecně – základ autonomní morálky, Přestanu kouřit. – bez podmínky

• „Jen svobodný člověk je schopen eticky správného jednání.“

• Maxima + kategorický imperativ máme chtít, aby platila pro všechny

• Jednej tak, aby se tvoje maxima mohla stát základem pro všeobecnou morálku

• Neměl to být přesně daný zákon nějakou autoritou, ale svobodně přijatý zákon na základě rozumové úvahy

• Čistý praktický rozum – soudy a priori

• Důležitý je motiv ne důsledek

• Mám jednat tak, jako bych zastupoval všechny

• Kategorický imperativ ve formě zákona = kategorická dokonalá povinnost

• Pokud si jde představit svět ve kterém neplatí, je povinnost nedokonalá (příklady: Nedokonalá povinnost pomáhat potřebným. Dokonalá povinnost je nepřípustnost dání slibu, který nechci dodržet.)

• Nepřípustnost sebevraždy – dokonalá

• Nedokonalá – seberozvoj

• Nemorální = chci jednat v rozporu s tím, jak bych si přál, aby jednali ostatní

• Mluví o činech, důsledky vždy nemusí odpovídat úmyslu

• Kant vs utilitarianism

• „Jednej takovým způsobem, aby lidskost v tobě stejně jako v druhých nebyla jenom prostředkem dosažení cíle, ale i cílem sama o sobě“

• důraz na lidskost k druhým i k sobě

• „Racionální bytost náleží ke království cílů jako jeho člen, když v něm stanoví obecné zákony, jimž sám taky podléha. Jeho členství v něm je suverenní, jestliže jako zákonodárce nepodléhá ničí vůli kromě té své.“

• „Racionální bytost musí sebe sama považovat za zákonodárce v království cílů, umožněném svobodnou vůlí, ať jako jeho člen nebo jako suverén“

• předpoklad, že jakožto racionální bytost jsem schopen stanovit morální zákony platné nejenom pro mě, ale pro všechny

• velké nároky na racionalitu, lidé nejednají většinou racionálně

• svobodná vůle (heteromní a autonomní)

• morální konání vyplývá z autonomní vůle

• možnost morálky předpokládá, že lidí mají svobodnou vůli

• transcendentální důkaz – cirkulární – důkazem svobodné vůle je morální jednání, které předpokládá svobodnou vůli

• jak poznám co je správně? Do jaké míry je mé rozhodnutí svobodné a neovlivněno okolím?

• Racionalita: uvažujte o maximech svobodně a autonomně ale za použití čistého rozumu

• Nejsme vždy racionální bytosti, musíme se rozhodovat rychle, svět je složitý, záleží na situaci, musíme myslet na důsledky – negativa jeho teorie

• Svobodná vůle a povinnost

• Kant nám říká, že bychom měli něco dělat bez ohledu na pravděpodobné důsledky (např. bychom měli vždy říkat pravdu) (problém které dobro je důležitější, budu lhát abych zachránila židovskou rodinu, nebo zalžu že je neschovávám, ale zachráním jim život)

• Svobodná vůle x kategorický imperativ

• Dílo: Kritika soudnosti

• Soudnost se projevuje ve dvou úrovních: my - soudící věci pro nás (libost nebo nelibost, krásné ošklivé) X účelnost přírody (souzení účelnosti přírody, nedokážeme poznat, snažíme se přijít na to jak je příroda upořádaná)