Antihistaminika

ANTIHISTAMINIKA

• Histamin

• Bazický amin; syntéza probíhá z histidinu pomocí histidindekarboxylázy

• Vyskytuje se téměř ve všech tkáních, zejména v kůži, plicích a sliznici GIT v zásobních vezikulech žírných buněk a dále v bazofilech v krvi

• Histamin je z těchto buněk uvolňován závisle nebo nezávisle na antigenu

• Závisle na antigenu: reakce zprostředkovaná IgE, kdy po vytvoření komplexu Ag-Ab je vyvoláno uvolnění histaminu ze žírných buněk a bazofilů

• Nezávisle na Ag:

• poškození buněk a tkání (ozáření, zánět, mechanické poškození)

• vlivem LČ (morfin, kodein, tubokurarin)

• vlivem endogenních látek (bradykinin, somatostatin)

• látky jako např. adrenalin či β-mimetika ↓ uvolňování histaminu

• kromě toho má histamin i autoregulační funkci (tlumí své vlastní vylučování přes H2-rcp)

• působí přes H1, H2 a H3 rcp.

• H1 se vyskytují: bronchiální svalovina, svalovina GIT, cév a mozku

• H2: žaludeční sliznice, srdce, žírné buňky (zde plní funkci autoregulace)

• H3: v CNS (presynapticky; ↓ uvolňování histaminu)

• Farmakologické účinky

• KVS:

  • vasodilatace, ↓ TK, ↑ permeability stěn kapilár → edémy; vše přes H1

  • ↑ FS a kontraktility (H2)

• Bronchy: Konstrikce (H1); ↑ sekrece (H2)

• GIT: kontrakce (H1) → střevní křeče; ↑ sekrece žaludeční kyseliny a pepsinu (H2), ↑ sekrece slinných žláz

• NS: stimulace senzorických nervových zakončení vedoucích bolest a svědění

• Klinické použití

• V diagnostice se používal ke stanovení gastrické sekrece (dnes se používají jiné látky – pentagastrin)

• NÚ

• Zčervenání, hypotenze, tachykardie, bolest hlavy, nevolnost

• Betahistin (Betaserc, Betahistin)

• Struktura podobná histaminu

• Antagonista H3 receptorů v mozku (podpora uvolňování histaminu)

• Dochází k vasodilataci cév vnitřního ucha

• Používá se u vestibulárních poruch (závratě, tinitus, bolesti ucha a hlavy, nauzea, vomitus, poruchy sluchu)

Antagonisté histaminu

• Snižují účinek histaminu

• Látky inhibující syntézu histaminu (tritochalin – inhibitor histidindekarboxylázy; nedosáhl významnějšího uplatnění)

• Látky stabilizující žírné buňky (zabrání uvolnění histaminu): kromoglykát sodný, nedokromil (účinnější), lodoxamid (reg., Alomid oph gtt), ketotifen (kromě stabilizačního účinku na žírné buňky také blokuje H1 rcp.)

• Kromoglykát sodný (špatná resorpce z GITu, proto se podává lokálně – astma, alergická rýma; per os při potravinové alergii – Nalcrom cps)

• Nedokromil (rovněž špatná resorpce z GITu)

• Antagonisté histaminu na histaminových receptorech (antihistaminika)

• Zantagonizování účinku uvolněného histaminu (adrenalin → vasokonstrikce)

• H1-antihistaminika

• FK

• 1. generace: lipofilní → průnik přes HEB

• Novější látky: méně lipofilní → omezený průnik do CNS

• FD

• MÚ: Reverzibilní kompetitivní antagonisté histaminu na H1-rcp.

• Účinky nevyplývající z blokády H1-rcp. → sedace u starších látek (u dětí se mohou objevit excitace až křeče)