Frantisek Gellner - Po nas at prijde potopa

František Gellner

Po nás ať přijde potopa

Zařazení:

Jeden z anarchistických buřičů (generační skupina počátku 20.st.), Časopis Nový kult (S.K.Neumann)

Anarchistická revolta – touha po svobodě jednotlivce; boří tabu – volná láska; tuláctví, antimilitarismus

Autor

Narodil se v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka. Navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže.

Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin a později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života.

Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného.

Dílo

„Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“

Odlišil se antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Básně mají pravidelný verš i rým a blíži se prozaickému sdělení. Hojně využíval dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony).

Otevřenost sdělení je až šokující. Zdánlivě autor sám sebe v očích čtenářů snižuje. Píše o sobě kriticky a s cynismem, ale cynikem není, pouze se pokouší sám sebe moralizovat. Zastírá přitom touhou po skutečném citu a svou bolest a zklamání.

Do značné míry je též ideálem básníka podle F. X. Šaldy. Proto, že se oprošťuje od „veškerých zbytečných poetismů“ a píše poezii velice přímou s minimem složitých obrazů známých například od tzv. francouzských prokletých básníků, by se jeho styl dal nazvat „expresionismem v poesii“ – důležité je vyjádřit myšlenku, přesně a nezkresleně, opisy jsou zbytečné.

Dává punc básnictví i všedním obratům.

Umělecké prostředky

Používá banální rýmy, nepoetická slova, častá je u něho i nemetaforičnost (na rozdíl od symbolistů). Svými verši chce vědomě šokovat poklidné měšťanstvo, užívá vulgarismy. Verš pravidelný, forma popěvku.

Další díla

• Přetékající pohár (Vypráví o plném poháru vína a co vše udělá vypití. Je opojné/alkoholické, zažene žízen a posilní)

• Radosti života

  • 1903, 35 básní různé tematiky a žánru

  • Reagují na falešnou dobovou morálku, na dobové pokrytecké maloměšťáctví. Gellner záměrně zdůrazňuje protiliterárnost a protidekadenci.

  • Ironie, vzpomínky na mládí, popis bohémského života.

  • Báseň Všichni mi lhali (Pojednává o tom, jak slepě věřil všemu a že svět bude lepší. Nechce být ve společnosti, která je pokrytecká. Ukazuje, že každý se něčím přetvařujeme.)