Franz_Kafka_Promena

„Milí rodiče,” řekla sestra a úvodem uhodila rukou do stolu, „takhle to dál nejde. Jestli vy to snad

nechápete, já to chápu. Nechci před touto obludou vyslovovat jméno svého bratra a řeknu tedy jen:
musíme se jí pokusit zbavit. Zkusili jsme vše, co je v lidských silách, abychom se o ni starali a trpělivě ji
snášeli, myslím, že nám nikdo nemůže ani to nejmenší vytknout.”

„Má tisíckrát pravdu,” řekl si otec pro sebe. Matka, která pořád ještě nemohla popadnout dech,

se s pomateným výrazem v očích tlumeně rozkašlala do dlaně.

Sestra hned běžela k matce a položila jí ruku na čelo. Otce přivedla zřejmě sestřina slova na

určitější myšlenky, napřímil se na židli, pohrával si se svou sluhovskou čepicí mezi talíři, které zůstaly
na stole ještě od večeře pánů nájemníků, a chvílemi se podíval po tichém Řehořovi.

„Musíme se toho hledět zbavit,” řekla teď sestra výslovně otci, neboť matka pro kašel neslyšela,

„ještě vás oba umoří, vidím to už. Když jednou člověk musí tak těžce pracovat jako my všichni,
nemůže mít přece doma tohle věčné soužení. Já už to také nevydržím.” A rozplakala se tak usedavě,
že jí slzy kanuly dolů na matčinu tvář, z níž je stírala mechanickými pohyby ruky.

Analýza uměleckého textu

• zasazení výňatku do kontextu díla

Úryvek je ze závěru třetí části, krátce předtím, než se Řehoř rozhodl zemřít.

- text je rozdělen do tří částí
I. Řehoř Samsa, obchodní cestující, se jednoho dne probudil a zjistil, že se proměnil v brouka. Chtěl
vyrazit na pracovní cestu, členové rodiny na něj klepali, ale nemohl vstát. Do bytu přišel Samsův
nadřízený, prokurista, a chtěl, aby šel Řehoř do práce. Ten odpovídá skrz zamčené dveře, že hned
dorazí. Podaří se mu odemknout dveře a je šokovaný reakcemi ostatních. Matka pláče, prokurista
uteče a otec ho novinami a holí zahnal zpět do pokoje.
II. Jediný z rodiny, kdo se Řehoře nestraní, je jeho sestra Markétka, pravidelně mu nosí jídlo. Řehoř
uvažuje nad finanční situací rodiny, dosud ji totiž živil on. Chtěl sestře platit konzervatoř, ale nyní
nemůže. Matka k Řehořovi do pokoje zpočátku vůbec nechodila, odhodlala se asi po dvou měsících.
Řehoř ji nechtěl trápit, a tak zůstával skrytý pod pohovkou. Markétka a matka chtěly Řehořovi
z pokoje odstranit nábytek, který nepotřeboval, a při této činnosti matka Řehoře zahlédla. Řehoř
vyběhl z pokoje, aby nebyl matce na očích, ale to ženy vyděsilo. Když přišel otec z práce, snažil se
Řehoře vyhnat zpátky do pokoje, honil ho po bytě a házel po něm jablka, z nichž jedno zůstalo zaryté
v Řehořově těle. Sestra se snažila Řehoře uchránit.
III. Řehoř se léčil více než měsíc. Rodina mu nyní každý večer otevírala dveře a on pozoroval, co večer
matka, otec a sestra dělají. Rodina finančně strádala, otec se nechal zaměstnat jako sluha, sestra jako
prodavačka, ale stejně museli rozprodávat majetek. Markétka už o Řehoře tolik nepečovala – dvakrát
denně mu nosila jídlo, ale už se nestarala, kolik toho sní. Pokoj byl špinavý a neuklidila ho ani nová
posluhovačka. Ta jediná se Řehoře nebála, dokonce se na něj chodila dívat. V bytě nyní byli tři
podnájemníci, kterým matka s Markétkou podstrojovaly. Jednou nájemníci seděli v obývacím pokoji,
Markétka jim hrála na housle a oni zahlédli dveřmi Řehoře. Okamžitě dali výpověď. Markétka nyní
poprvé vysloví myšlenku, kterou se všichni báli říct – Řehoř je jim na obtíž a je potřeba se ho zbavit.
Řehoř všechno vyslechl a uznal, že jeho život nemá cenu. V noci vydechl naposledy, ráno ho našla
posluhovačka. Celé rodině se ulevilo, mohli se nyní přestěhovat do menšího bytu.