Fyzika - skripta

Vlnové délky:

rozhlas

dlouhé vlny – DV – 103 m ohyb podél zemského povrchu

střední vlny – SV – 102 m ohyb podél zemského povrchu

krátké vlny – KV – 10 m využit odraz od ionosféry

velmi krátké vlny – VKV – 100-10–1 m vyžaduje přímou viditelnost mezi vysílačem a přijímačem

televize – 10–2 m

Radiolokace: vyzařovány krátké impulsy, po odrazu od objektu se vrací k anténě. Přijímač radaru zjistí čas, který uplynul od vyslání impulsu k jeho návratu. Směr je určen podle polohy antény.

1. Elektromagnetická interakce

Elektromagnetické pole se šíří i ve vakuu, proto není spojeno s pohybem elektrických nábojů. J. C. Maxwell vyslovil předpoklad, že měnící se elektrické pole vytváří (indukuje) pole magnetické a naopak. Vzájemná indukce probíhá nepřetržitě. Obě pole jsou neoddělitelně spjata a vytvářejí jediné elektromagnetické pole.

1. Přenos informací elektromagnetickým vlněním

1. Sdělovací soustava

Z – zdroj

M – mikrofon

K – kódovač

V – vysílač

P – přijímač

D – dekodér

R – reproduktor

SV – sdělovací vedení

Vlastní přenos probíhá buď sdělovacím vedením nebo bezdrátově pomocí elektromagnetického vlnění. K přenosu je nutné signál kódovat (modulace) a v přijímači signál dekódovat.

Elektrodynamický mikrofon

V magnetickém poli trvalého magnetu se pohybuje cívka pevně spjatá s pružnou membránou, na kterou dopadá zvukové vlnění a rozkmitává ji. V cívce se indukuje napětí shodného časového průběhu s akustickým signálem.

Elektrodynamický reproduktor

Proud prochází cívkou, která se v magnetickém poli rozkmitá, její pohyb se přenáší na membránu a ta v okolním prostředí budí zvukové vlnění.

Vysílač

Oscilátor O je zdroj kmitů vysoké frekvence, která je nosnou frekvencí vysílače. V modulátoru M se uskutečňuje modulace vysokofrekvenčního kmitání s akustickým signálem nízké frekvence. Používá se amplitudová modulace (mění se amplituda vlnění) nebo frekvenční modulace (amplituda je konstantní, ale mění se frekvence vlnění). Koncový stupeň K zesílí signál, který je anténou A vyzářen do prostoru.

Přijímač

Elektromagnetické záření vysílače vynucuje v anténě A kmity s velmi malou amplitudou napětí. Anténa je vazbou spojena s laditelným oscilačním obvodem LO, který naladíme na nosnou frekvenci vysílače. Dochází k rezonančnímu zesílení signálu, který je dále zesílen vysokofrekvenčním zesilovačem VF.

Signál postupuje k demodulátoru D, kde se oddělí akustický signál od vysokofrekvenční složky. K demodulaci se v nejjednodušším případě používá polovodičová dioda, která signál jednocestně usměrní. Signál je vyhlazen filtračním kondenzátorem.

Koncovým nízkofrekvenčním zesilovačem NF je signál zesílen a přiveden k reproduktoru R.

Superheterodyn: Signál jakékoliv frekvence je převeden na danou konstantní frekvenci (přijatý signál se směšuje s kmity oscilátoru o měnitelné frekvenci). V dalších částech přijímače je zpracováván tento mezifrekvenční signál, což umožňuje zvýšit selektivitu přijímače.