Imitační skladatelská technika a její využití

 Otázka č.7

Imitační skladatelská technika a její využití

a) imitace - napodobení – vyskytuje se pouze ve vícehlasé hudbě, téma uvedené v jednom hlase se později

imituje v hlase jiném. V různém časovém intervalu se s tématem melodicky i rytmicky shodují

nebo je napodobují. Téma se při tom kontrapunkticky dále rozvíjí.

vůdce (proposta) - hudební myšlenka uváděná vedoucím hlasem

průvodčí (risposta) - přenesená myšlenka do jiného hlasu

základní imitace: 1) přísná - melodicky i rytmicky přesné napodobení vůdce

2) volná - napodobuje přibližně, mění intervaly, ale zachovává směr a rytmus vůdce

3) prostá – průvodčí nastupuje, až když vůdce skončil

4) umělá – průvodčí nastupuje před ukončením vůdce

5) reálná – reálná odpověď vzniká, je-li průvodčí přesnou transpozicí vůdce, např. o kvintu

6) tonální – průvodčí se dočasně přispůsobuje tónině vůdce

inverze - převrat motivu – stoupající intervaly se mění na klesající a naopak., s inverzí se setkáváme

též v dodekafonii

1) přísná – přenesení přesné velikosti intervalů, buď v rámci diatonické řady nebo ve svých

absolutních hodnotách

2) volná – velikost intervalů se mění, opačný směr melodické linky je zachován

augmentace - motiv se opakuje doslovně, ale ve dvojnásobných nebo více násobných hodnotách

diminuce - opak augmentace, motiv se zkracuje

krácení motivu - zmenšévání rytmických hodnot a užší výběr tónů, z nichž se původně skládalo

dělení motivu - skladatel vyjímá z delší myšlenky jednotlivé motivy a ve skladbě je samostatně zpracovává

b) kánon - je skladba, vyznačující se osobitou skladatelskou technikou, jeho výchozí hlas je důsledně

po celou skladbu imitován jedním nebo několika hlasy v přísné imitaci

- může mít různou formu – vokální kánony mají písňovou

- instrumentální jsou rozsáhlejší a mohou mít např. dvojdílnou formu

s repeticí nebo třídílnou aba

- nejstarší dochovaný kánon je „Letní kánon“ ze 13. století

- v kánonu se zpívají i některé lidové písně

- označení „kánon“ se začalo užívat v renesanci (dříve různá označení), skladatelé je do not

zapisovali částečně, zbytek utvářeli interpreti podle pravidla určeného autorem

- ve vokální písni – průvodčí (risposta) nastupuje několik taktů za vůdcem

- instum. kánony – mají umělejší stavbu, průvodčí může nastupovat v libovolném spodním nebo

vrchním intervalu, v inverzi, augmentaci, diminuci

- dvojhlas kánonu může být doprovázen jedním nebo více hlasy doplňujícími, které nefungují

jako kánon, ale volný kontrapunkt

dvojitý kánon - může být upraven tak, že různé melodie nastupují jak po sobě, tak i zároveň. Ve složitějších

skladbách má průvodčí drobné odchylky od vůdce. Část kánonu se opakuje repeticí. Tuto část

lze provádět jako nekonečný kánon, terý prochází všemi tóninami – nazývá se kruhový