Romantické orchestrální skladby a jejich hudební mluva

 Otázka č.21

Romantické orchestrální skladby a jejich hudební mluva

a) obsazení orchestru - dech. dřevěné, žesťové, smyčcové a bicí

- v partituře jsou zaznamenány takto:

- nejvýše jsou flétny (2) jsou v C ladění (housl.klíč)

- hoboje (2) případně pod nimi angl. roh, jsou v C ladění a zapsány v housl. klíči

- klarinety (2) – ladění B, A a C (nejpoužívanější), housl. klíč

- fagoty (2) – v C ladění, někdy bývá používán kontrafagot, který je o 8 níže – not. v bas. klíči, ve

vysokých polohách též v tenorovém a houslovém

- horny (4) – laděny v F a B, zápis housl. klíč

- trubky (2-3) – B, Es, méně používané je ladění C, housl. klíč

- pozouny – C ladění, bas.kl.

- tuba – C ladění, bas. kl.

- harfa – C ladění, housl. a bas.kl.

- housle – C ladění, housl.

- viola – C ladění, altový klíč a housl.

- violoncello – C ladění, bas. a housl. kl.

- kontrabas – C ladění, bas.kl.

- bicí nástroje

b) programní hudba - má mimohudební námět, např. literatura, příroda, historické události, osobní prožitky –

mimohudební námět je často zachycen už v názvu. Ve snaze vyjádřit tento námět se často

pozměňovaly klasické formy. Novoromantismus – Wagner, Smetana, Listz

absolutní hudba - jen čistě hudební náměty, nezávisle na mimohudební složce – i v této hudbě se však odráží

život a doba skladatele. Klasicko-romantická syntéza – Brahms, Dvořák

- v období romantismu se programní hudba rozvijí nejvíce, vzniká symfonická báseň. Programní

hudba se ale vyskytuje už dříve, př. baroko – Vivaldi – Čtvero ročních dob

klasicismus – Haydn – Skřivánčí kvartet

c) symfonická báseň - je rozlehlá, zpravidla jednovětá, programní symfonická skladba, jejíž forma se řídí mimohudebním

námětem, tvůrce je F. Liszt (novoromantismus)

- předzvěstí symf. básně byla programní symfonie – např. Berlioz- Fantastická symfonie

podněty ke kompozici symfonické básně:

zhudebněná báseň - Z. Fibich (F. Čelakovský) – Toman a lesní panna

- A. Dvořák (K.J.Erben) – Vodník, Zlatý kolovrat

Próza - - L. Janáček (Gogol) – Taras Bulba

- F. Liszt (Shakespeare) Hamlet

- Z. Fibich (Shakespeare) – Othello

přírodní náměty - Smetana – Vltava

historické náměty - B. Smetana – Blaník, Tábor

- pro určení formy je rozhodující mimohudební námět:

prostředky k zachycení mimohudebního námětu:

zvukomalba - napodobení přírodních, civilizačních zvuků (zpěv ptáků)

symboly – stálé - tempo udává charakter, výška tónů (úzkost), síla zvuku (napětí)

- konvenční - působí na základě toho, že hudba existovala v určité době nebo je spjata s určitou společenskou

událostí – signál trubky (boj), lesní roh (lesy, honba), taneční rytmus (lidovost), k navození

doby (církevní tóniny, staré nástroje)

leitmotiv - příznačný motiv – k zachycení konkrétní myšlenky, opakuje se