Ivan Vyskočil a jiné povídky_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Ivan Vyskočil

Ivan Vyskočil a jiné povídky

Výňatek

Umělecký text

„Už musím jít,“ sehnul se fyziolog a sebral si deset kuliček.

„Rovněž mám záležitost...,“ nedokončil morfolog a vzal si rovněž deset kuliček.

Na plácku zůstaly čtyři kuličky.

„Tak vy už to? No jo. A já se tolik těšil. Chápejte...“

Mikrobiolog stál nad důlkem a neměl se ke sbírání. Posléze zvedl oči, ve kterých měl slzy. Setkal se s pohledem toho kluka.

Kluk pochopil.

„O čtyři, pane! Házejte, já jsem poslega.“

Začala nová hra.

Kluk útočil.

Mikrobiolog si sundal sako.

Pánové neodešli. Kibicovali, a když kluk dovolil, tak se přidali. První byl nasuchu fyziolog. Prosil, aby mu ostatní půjčili do hry. Mikrobiolog a morfolog mu půjčit nemohli. Stáli rovněž před krachem.

Kluk měl plné kapsy kuliček. Nejprve, že nepůjčuje, ale potom se dal přemluvit a půjčil pět kuliček na čestné slovo a na pohlavek.

V sedm, už se stmívalo, prohlásil kluk, že musí jít, jinak že dostane od mámy viks. Badatelé kluka zdržovali, ale posléze uznali, že viks je viks.

Mikrobiolog měl na čestné slovo jedenadvacet pohlavků, morfolog šestadvacet a fyziolog devětatřicet.

„Tak zítra ve čtyři revanš, pane, pane – hochu,“ řekl morfolog.

„Jo, to já nevím,“ povídal kluk, „my máme zejtra odpoledne školu!“

„Školu?“ řekl fyziolog. „To nic není. Já mám taky školu, my všichni máme školu a přijdeme. My vás omluvíme!“

„Zařídíme to u ředitele,“ řekl morfolog.

„Nebo až u ministra!“ triumfoval mikrobiolog.

„To je zbytečný,“ řekl kluk, „to se nenamáhejte. Já měl dneska odpoledne taky školu, no a vidíte, jsem tady, ne? Tak zejtra ve čtyři!“

Kluk utíkal se stráně k zahradám a k domům.

Pánové stáli na plácku a mávali.

Pod strání se kluk zastavil, zakřičel: „Jóo a jáá séém Frantááá!“ a utíkal dál.

„Vidíte, ani jsme se mu nepředstavili,“ řekl fyziolog. „On je Franta, a co my?“

„Hm, Frantík, to je pěkné jméno,“ řekl morfolog.

„František, to je moc pěkné jméno, moc,“ řekl mikrobiolog.

Při cestě pod strání se rozsvítily lucerny. Tři pánové se mlčky vraceli k městu.

Učitel a přítel zůstal veřejnosti neznám.

Výňatek

Neumělecký text

Jaroslav Dušek - Čtyři dohody

Vytvořeno 08.09.2009 23:29:48 | Poslední změna 09.09.2009 00:02:52

Představení vycházející z knihy Dona M. Ruize, nám představuje toltéckou moudrost. Jaroslav Dušek vede monolog a vysvětluje nám tak postupně všechny čtyři dohody z této knihy, mezi kterými vystupují dva hudebníci se svými písněmi. Promlouvá na téma vzdělávací systém, vychova dětí, partnerské vztahy a vnímání vlastního ega a ukazuje nám tak prostřednictvím toltéků, že celý náš systém je založený na nesmyslném a nerovném soutěžení a honbou za ilozurním světem. Dětem neustále něco zakazujeme a učíme je o něčem, o čem sami nic nevíme. Ve školách musíme papouškovat, co nám učitel přednesl a nesmíme udělat v této kopii žádnou chybu, je úplně jedno, že tyto vědomosti nedávno nějaký vědec vyvrátil svými důkazy. Léta se dřeme, kvůli jednomu papíru, který pak hrdě vystavujeme. Bojíme se, že z nás nic nebude, protože tak nás to rodiče učili, uč se, nebo z tebe nic nebude! Bez ohledu na to, že už od narození jsme jedinečné božské bytosti, které mají všechno potřebné k životu a štěstí. Ve vztazích se neustále snažíme někoho mít a nebo si vzít, a protože nemiluje sami sebe, chceme, aby nás miloval alespoň někdo jiný. Žárlíme, protože jsme nemocní touhou si někoho k sobě přivázat a nepustit ho z dohledu. Jaroslav vykládá naprosto jednoduše a především vtipně a zajímavě vědomosti, které jsme měli a zapomněli jsme na ně. Čtyři dohody je skvělé divadelní představení, které vás ujistí v tom, že vy nejste ti špatní, ale systém se vás neustále snaží přetvořit podle svých nelidských představ. Kdo se bojí přijít o své ego, bude z tohoto představení odcházet spíše rozladěný až nasraný. Kdo si však uvědomí pravdu Duškových slov, bude z divadla vycházet příjemně naladěn a s pocitem, že je to pouze na nás, zdali chceme být šťastní a svobodní.