Operační systémy

Třetím typem je hybridní jádro, což je kompromis mezi monolitickým jádrem a mikrojádrem díky čemu dokáže využít výhod obou a maximalizoval tak jeho výkon.(6) Používá se ve většině komerčních operačních systémů jako je Windows 8, Windows Phone 8, Mac OS X nebo DragonFly BSD.(9)

Nanojádro je druh, ve kterém jsou zahrnuty téměř všechny funkce včetně těch nejzákladnějších. Tím se snížily požadavky na paměť na úroveň ještě menší, než je potřeba u mikrojádra. (6)

Jádro řídí činnost počítače, kterou rozdělujeme následovně:

A)Správa procesů

Rozhoduje o tom, který program bude přidělen CPU1 podle jeho priority. Díky multitaskingu se mezi sebou mohou procesy rychle střídat, to pro uživatele vytvoří dojem, že běží současně.(6)

B)Správa prostředků

Rozhoduje o správném využití paměti, pokud programy požadují více paměti, než má počítač k dispozici. Přiděluje aplikacím příslušná vstupní a výstupní zařízení2, která jsou přítomna v počítači. Jádro také poskytuje metody pro synchronizaci a komunikaci mezi procesy neboli IPC3. (6) (10)

2.2 Pomocné nástroje

Ovladač – driver umožňuje operačnímu systému pracovat s hardwarem. Je součástí přímo operačního systému nebo případně hardwaru. Rozhraní se definují tak, aby byla co nejjednodušší a díky tomu se zařízení stejného typu ovládala stejně. Do nejčastějšího využití ovladačů patří počítačová tiskárna, zvuková karta, síťová karta, pevný disk, jednotka CD, skener nebo USB. (2) (11)

Příkazový procesor – shell je textové uživatelské rozhraní4, které je spuštěno po přihlášení uživatele do systému. Po vytvoření příkazového řádku, díky kterému může uživatel komunikovat s programy nebo operačním systémem je schopen ovládat počítač. Ukončením příkazového řádku je ze systému odhlášen. (2) (12)

Pomocný program – utilita je typ počítačového programu, jehož cílem je usnadnit činnosti spojené s používáním počítače. Základní verze mohou být dodávány s operačním systémem kdežto pokročilejší samostatně. (2) (13)

3. VÝZNAM A FUNKCE OPERAČNÍHO SYSTÉMU

Operační systém nám umožňuje ovládat počítač. Zajišťuje vstup a výstup dat podle požadavků programů a následné zobrazení výsledků na výstupní zařízení. Součástí komunikace je informování uživatele o vzniklých problémech a chybách. Vzhledem k tomu, že vytváří abstraktní vrstvu5 s jednoduchými funkcemi, zjednodušuje programátorům vytváření programů a umožňuje pracovat se zařízeními, které na začátku vzniku programu neexistovaly. (1) (2)

4. PRINCIPY OVLADAČŮ

Při zapojování často ani nepotřebujeme ovladače, které jsou spolu se zařízením dodávané na CD nebo DVD. Děje se tak proto, že většina ovladačů je součástí operačního systému. Proto, když připojíme výstupní zařízení pomocí USB do počítače, zařízení je nalezeno a vyhledává se příslušný ovladač. Může se stát, že systém ovladač nenajde. V tomto případě stačí použít ovladač dodávaný se zařízením. Tímto nainstalujeme software, který dokáže zařízení vyhledat a umožní nám ho používat.(2)