Jméno růže_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Umberto Eco

Jméno růže

Výňatek

Umělecký text

„Čí tvář?“ zeptal jsem se vyděšeně.

„Jorgovu. V té tváři zpustošené nenávistí vůči filozofii jsem poprvé spatřil portrét Antikrista, který nepřišel z kmene Juda, jak tomu chtějí ti, kdož ho ohlašují, ani z daleké země. Antikrist se může zrodit i ze soucitu, z nadměrné lásky k Bohu nebo k pravdě, jako se kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotni zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe. Jorge vykonal ďábelské dílo, protože miloval tak slepě svou pravdu, že se odvážil všeho, jen aby zničil lež. Jorge se obával druhé Aristotelovy knihy, protože možná opravdu učila, jak znetvořit tvář každé pravdy, abychom se nestali otroky svých představ. A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě.“

„Ale mistře,“ opovážil jsem se pronést zarmouceně, „mluvíte tak teď, protože jste raněn do hloubi duše. Ale pravda přece je, ta pravda, kterou jste objevil dnes večer, ta pravda, na kterou jste přišel, když jste vykládal stopy, které jste během minulých dnů objevil. Jorge zvítězil, ale vy jste zvítězil rovněž, protože Jorge musil odkrýt své pikle…“

„Žádné pikle nebyly,“ řekl Vilém, „a já jsem je objevil omylem.“

Odpověď byla ve své podstatě rozporná a nepochopil jsem, zda Vilém opravdu chtěl, aby rozporná byla. „Ale je přece pravda, že stopy ve sněhu odkazovaly k Brunellovi,“ řekl jsem, „je pravda, že Adelmus spáchal sebevraždu, je pravda, že Venantius se neutopil v kádi, je pravda, že labyrint byl uspořádán tak, jak jste si to představoval, je pravda, že do finis Africae se dalo vejít tak, že se člověk dotknul slova quator, je pravda, že tajemná kniha byla od Aristotela… Tak bych mohl pokračovat ve výčtu všech pravd, které jste s pomocí své vědy objevil…“

„Nikdy jsem nepochybovalo pravdivosti znaků, Adsone, znaky jsou to jediné, co člověk má, aby se vyznal ve světě. Co jsem nepochopil, to byly vztahy mezi znaky. K Jorgovi jsem došel tak, že jsem sledoval apokalyptické schéma, které se zdálo být platné pro všechny zločiny, a přitom bylo zcela náhodné. Došel jsem k Jorgovi tak, že jsem hledal pachatele všech zločinů, ale zjistili jsme, že každý zločin měl svého pachatele, nebo taky žádného. Došel jsem k Jorgovi tak, že jsem sledoval plán zvrhlé, leč důsledně uvažující mysli, jenže žádný takový plán neexistoval, lépe řečeno Jorgovi se jeho počáteční plán vymkl z rukou a započala řada příčin a spolupříčin a příčin navzájem si odporujících, které už postupovaly na vlastní pěst a vytvářely vztahy, které už nezávisely na žádném plánu. V čem je tedy celá má moudrost? Choval jsem se jako tvrdohlavec a šel jsem za zdáním řádu, zatímco jsem přece měl vědět, že ve světě žádný řád není.“