Jméno růže_V001_o

„Tím, že jste si představoval řády mylné, jste ale přece jen něco objevil…“

„Řekl jsi něco moc hezkého, Adsone, děkuji ti. Řád, který si naše mysl představuje, je jako síť nebo jako žebřík, který se staví proto, aby bylo možno něčeho dosíci. Jakmile však toho bylo dosaženo, je třeba žebřík odhodit, protože se ukáže, že sice posloužil, ale neměl smysl […]“

(překlad Z. Frýbort)

Výňatek

Neumělecký text

Hororový román Umberta Eca Jméno růže získal na Vltavě zvuk

Otevírají se staré dveře, pod těžkými kroky praská dřevěná podlaha labyrintu středověké knihovny… Rozhlasová dramatizace slavného románu italského spisovatele Umberta Eca Jméno růže už prvními zvuky dává najevo, že posluchač vstupuje do světa dávných tajemství.

[…]

„Když jsem dostal nabídku na dramatizaci románu Jméno růže,“ říká autor scénáře Michal Lázňovský na internetových stránkách stanice Vltava, „hned jsem věděl, že je to látka kterou hledám. Je známá, autor i dílo žijí v povědomí, mají zvuk a je to kniha inteligentní a přitom napínavá i atraktivní. A má pro nás, podle mého názoru, i hlubší smysl. My totiž momentálně také žijeme ve společnosti, která si neví rady s hodnotami minulosti: Máme se jimi zabývat? Máme se k nim dokonce upnout? Nebo máme pálit mosty a jít vpřed?“

Jméno růže je jednou ze šťastně napsaných knih, v níž si každý čtenář najde své. Tím byl podmíněn také její úspěch, který se odrazil v statisícových nákladech po celém světě.

„Za úspěchem stojí jednak ta nejjednodušší rovina, holmesovská (geniální detektiv a jeho poněkud jednodušší asistent tváří v tvář důvtipnému vrahovi) a pak rovina poeovská - historický horor,“ říká Michal Lázňovský.

„I taková četba Eca je možná, a to je pro seriál velice výhodné, je možné pracovat s napětím. Rozhodl jsem se zachovat formu detektivky a nekomplikovat dramatizaci složitějšími formálními prostředky, tedy bez složitých konstrukcí, rekonstrukcí či dekonstrukcí. Ale zároveň jsem lpěl na tom, aby do popředí vystupovalo Ecovo téma čtení světa skrze znaky a symboly, téma sémiotické,“ dodává Lázňovský, který pro rozhlas už mimo jiné připravil neméně působivé úpravy Voltairova Candida či artušovských legend.

Režisér Ivan Chrz se pochopitelně opřel o výkony kvalitních herců. Vypravěčem, zestárlým Adsonem, je Josef Somr. Jeho mladickou podobu namluvil David Novotný. Role Viléma z Baskervillu se ujal Pavel Soukup. V dalších rolích zní hlasy Františka Němce, Radovana Lukavského, Miroslava Táborského či Jiřího Lábuse.

Ale akustická podoba inscenace nestojí jen na hercích. Režisér si nápaditě pohrává s autentickými zvuky, které dramatizaci dodávají na lesku i působivosti. A aby byly opravdu autentické, natáčely se v prostorách břevnovského kláštera.