Kašpar Lén mstitel_V001_o

Neumělecký text

Při sledování tvůrčí cesty Karla Matěje Čapka-Choda (poslední jméno připojoval až v pozdějších letech) jsme se dosud neodvolávali na životopisná fakta. Ta nám ovšem mohou v určitém směru podat hojně vysvětlení. Např. proč se v díle objevuje hojně motivů z Domažlic a okolí (Čapek se narodil 21. února 1860 v Domažlicích), proč se setkáváme s řadou postav z hanáckého kraje (po nedokončených vysokoškolských studiích se Čapek stal redaktorem olomouckého Našince) atd. Hodnotu ani vývoj tvorby ovšem z životopisu nevysvětlíme. Zajímá nás spíše vztah novináře a umělce. Čapek byl redaktorem v konservativním Hlasu národa, pak v Národní politice a posléze v Národních listech, a všude bojoval často zbraněmi typickými pro měšťáckou politickou kotérii. V Macharových epigramech z počátku století najdeme celou sadu ostrých šlehů na tuto pochybnou aktivitu („Když nějaké věci v národu se povážlivě hatěj, vypustí na ně úrodu vod vtipných pan Matěj“). Je nesporné, že tento směr novinářské činnosti velmi ztěžoval umělecký vývoj Čapkův. Nicméně vsak právě žurnalistika umožnila rozvinutí jeho talentu. Vždyť dlouholetý styk se soudobou skutečností, poznání různých stránek současnosti způsobilo, že Čapek měl suverénní znalost životního stylu všech pražských vrstev, nejrozličnějších prostředí, pracovních oborů a vědeckých odvětví. Připomeňme k tomu dlouholetou praxi výtvarného referenta, vášnivou zálibu v hudbě a úžasnou zvídavost, nikdy nenasycenou. Empirie je tedy u něho neobyčejně bohatá a problém spočívá spíše v tom, jak jí Čapek v uměleckém díle využije.

Kašpar Lén mstitel byl první závažnou zkouškou, kterou skládal umělec i novinář. Stačí si přečíst titul a vznikne představa o romantických činech statečného rebela, mstícího křivdy a bezpráví (vzpomeňme na název prózy Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník). Obsah Čapkova díla vsak příkře kontrastuje s jakoukoliv romantičností; vše je přesazeno do reálných podmínek, v nichž vládne přízemnost a krutost, měnící pathos v gesto a spravedlnost ve škleb světa odcizeného člověku. A přece tu není bagatelisována ona msta uraženého a trpícího jedince, jehož čin autor zbavuje heroičnosti jen proto, aby v něm mohly být spatřeny prvky heroismu nového. Lén je dělník, ale samotářství ho od dělnického kolektivu odděluje. Je posedlý jedinou myšlenkou, jež mu zastírá všechno ostatní: individuální zločin chce mstít na kupci Konopíkovi individuálním činem. Lén je primitivní, pudový, tvrdohlavý, nepřístupný jakémukoliv kolektivu.

(J. Brabec)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;