Kašpar Lén mstitel_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Matěj Čapek Chod

Kašpar Lén mstitel

Výňatek

Umělecký text

Na celém těle se třesa, vyňal Lén z náprsní kapsy olověný váleček, visící na klubku motouzu, a vstavil jej mezi prkna, dvěma prsty držel jej volně na motouzu, teď už se mu ruka ani nezachvěla.

Podél obliny olověné váhy měřil jako puškou s tím rozdílem, že se pod strašnou zbraň jeho zvěř dostaviti musela.

Když přišla, dech i snad srdce Lénovi ustalo. Kolem okrouhlé spodiny závaží viděl kmitati se ruce Konopíkovy, který nikdy neopomenul zamnouti dlaněma, hned potom smekl černou čepici, aby si utřel pot. Den jako den, zcela jistě, neomylně. Vteřinu, dvě, někdy i déle postál Konopík tak s holou lebkou přímo pod olověnou zhoubou mezi prsty Lénovými.

Všechno dole v hlubině Lénovi zčernalo v zelenou tmu, jenom lebka jeho oběti svítila z ní tak blízko, jako na dosáhnutí.

Byla to omamující, umrtvující chvíle, těch několik okamžiků, a Lén také ztratil vědomí své bytnosti téměř úplně, všechno jeho cítění soustředilo se mu do špičky palce a prstu, mezi nimiž motouz pálil jako rozžhavený drát, všechna vůle jeho vyhrotila se v to místečko těžkého kolmého protknutí, jež držel mezi prsty, přesvědčení, že jenom chtít a popustit a že by vše bylo odbyto, to napětí nechtít ještě dnes vysilovalo jej tak, že když kritická chvíle přešla a Konopík nacházel se již mimo možnost nebezpečí, Lén se dusil i nebyl hned ani sto spolknouti to rdousení, jež se mu z nitra do prsou valilo.

Proštipec pravice pálil jej od křečovitého sevření, aby smrt Konopíkovu neupustil na jeho lebku dřív než ustanoveno, a v posledních dnech před činem, když uřízl motouz nakrátko, aby v rozhodném okamžiku pádu nepřekážel, stalo se Lénovi, že nemohl po takové pokusné – vraždě prst od palce rozevříti, takže se bál, až k tomu dojde doopravdy, že nebude moci…

Leč podruhé už zase nabyl vláčnosti v ruce…

Ničím jiným nezabýval se Lén v myšlenkách svých než tímto úkladem, a byl tak obeznámen se všemi jeho podrobnostmi, že by jej byl provedl i slepě. Jakmile se octl ve třetím patře, vykonal večer potajmu všechna náležitá měření a přesvědčil se o účinku olověného táhla z výše puštěného na cihlu, umístěnou přesně na polední stanovisko pana Konopíka, v úplné tmě, byl si zdarem úplně jist.

Rozčilení z těchto příprav zchvátilo jej nakonec tak, že sotva chodil, vrávoravý jeho krok utvrdil hochy na stavbě v přesvědčení o stálé opilosti Lénově; při práci byl stále pozadu, počínal si neobratně jako učeň. Nářadí mu padalo z rukou, hmatal po cihlách jalově, sáhl vedle, a zvláště časté záchvaty dušnosti, o nichž nezdál se míti potuchy, byly pro kamarády znamením, kam už připravila jej nezřízená náruživost.