ANTIKVARIÁT

MATURITNÍ OTÁZKA ČÍSLO 2

ANTIKVARIÁT (HISTORIE A VÝZNAM ANTIKVARIÁTU, KLASICKÝ A MODERNÍ ANTIKVARIÁT, ANTIKVÁRNÍ OBORY, ZVLÁŠTNOSTI PRODEJE, USPOŘÁDÁNÍ A ŘAZENÍ KNIH, ZPŮSOBY A TECHNIKA NÁKUPU, PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ A PRÁCE SE ZÁKAZNÍKY)

Historie

Slovo antikvariát má původ z latinského slova antiquus, což znamená starý. V dnešní době rozdělujeme toto slovo na dva významy a to na antik – starožitnost nebo na antikvariát – obchod se starými a použitými knihami. V neposlední řadě se ještě musím zmínit o moderním antikvariátu, což je obchod zaměřující se v neposlední řadě na zlevněné, popřípadě neprodejné nově vydané tituly.

Původ antikvárního obchodu pochází z Alexandrie (ve 3. století př.Kr.), když byla systematicky sbírána básnická a vědecká díla Platóna a Aristotela, která dováželi svým zákazníkům řečtí obchodníci. Velký rozvoj antikvárního obchodu nastal v 16. a 17. století v Itálii a v Německu, zapříčiněném sběratelskou horečkou. Na antikvární obchod měl veliký vliv i samotný knihkupecký trh a s ním spojená nařízení např. roku 1772 zákon Marie Terezie, který obsahoval podmínky knihkupeckého obchodu a stanovil výši vzdělání k tomu potřebnou. Roku 1782 vyšlo nařízení k povolení prodeje ve veřejných dražbách, ale zároveň se tímto prodejem mohli zabývat pouze přísežní znalci.Roku 1784 pro příležitost veřejné dražby starých tisků sestavil knihkupec Ondřej Gerle první katalog starých tisků na našem území. Od tohoto data se rozvoj dražeb velice urychlil a dražby byly oznamovány v Pražských poštovských novinách. Na začátku 19.stol. byl antikvariát oddělen od knihkupectví a starožitností. V 80. letech minulého století došlo k rozštěpení na obchody se starými tisky a na prodej současných opotřebovaných knih. Staré tisky a antikvární knihy se nejvíce prodávaly v pražském židovském ghettu. Bohatý trh býval pořádán v neděli v Josefské ulici. Největší zásoby knih míval antikvář L.A. Wahle. Dále mezi známé antikváře patřil A. Neubert s Zemědělským knihkupectvím, Andréův antikvariát, Akademické knihkupectví B.Bočánka, Topičův antikvariát a Taussigův antikvariát. V letech 1945-1949 dosáhl antikvární obchod jednoho z největších vrcholů. V roce 1949 nastala v antikvárním obchodu výrazná změna a tou bylo zestátnění a převedení pod monopolní nakladatelství Orbis. Roku 1952 byla antikvární činnost svěřena pod národní podnik Kniha. Antikvariát zde byl samostatnou složkou, která podléhala přísné kontrole, byly vydávány směrnice se seznamy zakázaných knih. Vinou centrálního plánování docházelo k absurdním situacím, když antikvariát vyčerpal peníze přidělené na rok dříve, i sebe významnější kniha již nemohla být koupena. Po revoluci roku 1989 se antikvariátní obchod vrátil do starých kolejí tzn. Jednotlivé obchody byly odkoupeny soukromníky, restituovány nebo vznikly nové antikvariáty. Vzhledem k tomu, že antikvariátu se nedaří v době kdy se daří knižnímu trhu, po revoluci a přeplněném knižnímu trhu se antikvariát zaměřil na lukrativnější obory jako je grafika a staré tisky.