krátké shrnutí celé literatury

1

Literatura k didakťáku

1. Literární epochy, směry, proudy, hnutí a skupiny

Antika-literatura starověkého Řecka a Říma, období 8. století př. n. l. -476 n. l., ovlivnila
budoucí literaturu v Evropě, mnoho novodobých směrů na ni navazovalo (renesance,
klasicismus)
-Řecko- 1. Archaické- 8. -6. století př. n. l., základem jsou eposy- Homér

2. Atické- 5. -4. století př. n. l., vrcholné období, základ v dramatu- tragédii

3. Helénistické- 4. -1. století př. n. l., literatura upadá, základ v nové komedii

-Řím- 1. Archaické- 3. -2. století př. n. l., základ v římské komedii, překlady z řečtiny a próza
2. Zlaté- 1. století př. n. l. -1. století n. l., vrcholné, základ v poezii
3. Stříbrné- 2. století n. l. – 476, úpadek, období krize císařství, základ je kritika, satira

Středověk - ovlivněno křesťanstvím, kulturní centra Řím a Konstantinopol, literatura se dělí
na náboženskou (legendy o svatých, modlitby, náboženské písně) a světskou (hrdinský epos,
rytířský epos, dvorská lyrika- písně trubadúrů, studentská literatura)

Renesance a humanismus-vzniká v Itálii v 2. polovině 13. století, hlavní rozvoj 14. století,
šíří se do Francie (15. -16. století)=> Anglie, Španělsko; v Čechách humanismus v 16. století,
renesance se téměř nerozvíjí; vzniká knihtisk
-renesance- středem pozornosti je člověk (ne Bůh!), z italského renesaine=obroda- antického
způsobu života, důraz na pozemský život, člověk nečeká na posmrtný život, ale chce si užít na
Zemi
-humanismus- od slova humanus= lidský, filozofický a literární směr, který do centra
společnosti klade člověka, zájem o vědu a vzdělanost

Baroko- období rekatolizace po bitvě na Bílé hoře (1620), rozvíjelo se hlavně v Itálii, ve
Španělsku (ve všech katolických zemích), ale i v Anglii v 17. někde už v 16. století
-návrat k víře a Bohu, člověk si má vůči Bohu připadat malý, kontrasty, dramatické, vášnivé,
cit

Klasicismus a osvícenství- 17. a 18. století, vzniká ve Francii za vlády Ludvíka XIV., šíří se
do dalších zemí (i Rusko a Amerika)- ale nejlepší podmínky ve Francii
-klasicismus- návaznost na odkaz Antiky (Antika je vzor dokonalosti), rozumová kázeň a
střídmost (jasnost, vyrovnanost, harmonie), racionalismus (důraz kladen na rozum-Cogito
ergo sum.), člověk sledován ve společnosti (jak tam funguje, jaký k ní má vztah), pevně
stanovená estetická pravidla a předpisy (autor nemůže improvizovat, ale spěje k dokonalosti),
Aristotelova zásada 3 jednot (místa, času, děje), literatura se dělí na vysokou (ódy, eposy,
tragédie) a nízkou (komedie, bajky, satiry)
-osvícenství- 18. století, spjato s filozofickými myšlenkami doby, vyznává kult v rozumu- víra
v rozum a pokrok, pravda a pravdivé poznání světa, Voltaire, Montesquier- vznik
encyklopedie, osvícenský absolutismus- snaha skloubit tyto myšlenky s vladařskou praxí