Krvavé křtiny_V001_o

Výňatek

Neumělecký text

O Václavovi víme víc než dost. A nejen o něm, nýbrž o všech hercích dramatu, které se odehrálo na jevišti dějin dřív, než se zdvihla opona. Snadno bychom mohli vylíčit každou epizodu, vyprávět o jednotlivých hercích – o Ludmile, Drahomíře, Boleslavovi I., ovšem za předpokladu, že bychom se vzdali veškeré kritičnosti a počali být bezbranně důvěřiví, že bychom přestali lpět na faktech, v této záležitosti, bohužel, velmi skoupých. Ostatně na okamžik takovou situaci navoďme a lapidárně shrňme, jak církevní legendy velké vstupní drama českých dějin líčí…

Umírá kníže Vratislav a jeho syn Václav je ještě nedospělý. Žije dosud jeho babička, stará kněžna Ludmila. Žije i knížecí vdova Drahomíra, manželka Vratislava a Václavova matka. Zatímco Ludmila je zbožnou křesťankou, dobrou matkou chudých, chromých, slepých, vlídnou ošetřovatelkou sirotků, setrvává Drahomíra ve tmě pohanství, a tedy i v zášti a krutosti. Mezi oběma ženami dochází vinou Drahomíry ke konfliktu. Zlá kněžna spatřuje v Ludmile sokyni, která chce Drahomíru připravit o moc, o bohatství a navíc o syna. Vždyť Ludmila má zpočátku vnuka ve výchově, Václav proto kráčí v křesťanských stopách babičky, vzdělává se na hradišti v Budči v slovanské náboženské literatuře – má být knížetem, ale roste z něho především mnich! To Drahomíra nemíní připustit. Ačkoli Ludmila před vládychtivou snachou dobrovolně ustupuje, stěhuje se z Prahy na Tetín, spor to neřeší. Drahomíra nakonec sáhne ke krajnímu prostředku: posílá na Tetín zjednané zloduchy Tunnu a Gommona, aby tchyni uškrtili. Ludmila přijímá ortel v modlitbě a s prosbou, zda by vrazi nemohli použít meče: neboť teprve prolití krve se považovalo za pravé mučednictví. Ale světice žádá marně… Roku 921 je vzata na nebesa.

[…]

Co je pravda a co výmysl? Těžko odpovědět. Raději spíš shrňme také další fakta, tentokrát méně barvitá, zato viděná kritickýma očima…

O uškrcení první české kněžny, Bořivojovy manželky Ludmily, nevědí dějepisci zhola nic. Nepopírají tu událost! Chápou ji však v obecné rovině – jako atentát, provázející neznámý politický převrat či pokus o něj.

Obdobně se nedá z ničeho kromě legend, tedy nekontrolovatelných zpráv, usuzovat, oč konkrétně šlo v boleslavské bratrovraždě – jaký byl její motiv.

(P. Hora, Toulky českou minulostí, kráceno)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.