Krysař

Krysař

Autor: Viktor Dyk
Místo a rok vydání: Pod názvem Pravdivý příběh v roce 1911 – 1912, poprvé pod názvem Krysař roku 1915, kniha z Čech

1) a) Zařazení do literárního kontextu – literární směr - realismus s prvky romantismu, symbolismus a dekadence, prvky neoromantismu, připodobnění, (anarchismus v české literatuře)

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
Česká literatura na přelomu 19. a 20. století
- rozvoj průmyslu v českých zemích s sebou přináší migraci obyvatel do měst
- stupňování národněpolitického zápasu s Vídní a radikalizuje se inteligence a dělníci
- vzrůstá nacionalismus, anarchismus i antisemitismus
- krize politiky mladočechů i staročechů
- po vypuknutí 1. Sv. v. museli čeští vojáci bojovat v rámci rakouské armády proti svým tradičním přátelům
- zesílila protičeská perzekuce a zatýkání
- prohlášení samostatnosti v říjnu 1918 byly položeny základy k budování demokratického Československa
-anarchisté – buřiči – vystupují proti systému
- kritizují maloměšťáctví, parlamentní systém, církev, armádu a považují tyto instituce za zbytečné
- chtějí osvobodit proletariát (=dělnictvo) a vytvořit beztřídní společnost
- neuznávali ani instituce manželství (manželství = skrytá prostituce)
- hlásali volnou lásku
- pouze dočasná fáze
– úsilí překonat individualismus
– sblížit literaturu se životem
– protispolečenský postoj
– vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu, odmítnutí autority státu, revolta, kritika aktuálního dění, destrukce měšťáckého světa individuálním činem), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, kult přírody, radost, citové a smyslové prožitky)
– odpor k společnosti, pesimismus à buřičství a radikalismus, negace soudobé společnosti, bohémský způsob života, tuláctví, myšlenky satanismu, dekadence à poezie osobních prožitků, pohled na svět bez iluzí, zájem o sociální problematiku, propagace volné lásky, emancipace ženy, odpor k falešné morálce
– skupinu anarchistických buřičů dočasně spojoval časopis Nový kult (1897 – 1905) – založen S.K.Neumannem, pak rozdílné cesty vývoje, hledání nových životních jistot, např. přilnutí k rodné zemi (Toman), ve vitalismu (Šrámek), v socialismu, levicové orientaci (Neumann)
– satira, skepse je příznačná pro Dyka a Kellnera – zvláštní sociální poezii vytvořil Bezruč, spjatý s oblastí Slezska
neoklasicismus – umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla
– podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění
– autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě
– nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění Typické rysy: – tvarová kázeň – stylová jednota – přesnost a preciznost vyjádření – kompoziční vyváženost – nevyzdvihují cit, ale intelekt – nadčasové jevy
Znaky novoklasicistní tvorby: – klade důraz na intelekt – důraz na svébytný tvar uměleckého díla – důraz na přísně vyváženou tvorbu – soustředění k souvislé epické linii – spád děje – neosobní vypravěčský styl Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela. Epické žánrové formy střední epiky :
Povídka: – kratší příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj (umění zkratky, charakteristiky a popisu, paradoxu)
Novela: – příběh soustředěný na jednu událost, epizodu, bez vedlejších dějových linií, neměnné charaktery postav, sevřený děj, překvapivý závěr

(+ romantismus – když tak, co je romantismus je popsáno v Křestu sv. Vladimíra)

b) autoři, kteří v té době psali?
čeští: - Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Splav, Modrý a rudý, Život bído, přec tě mám rád
- František Gellner - Po nás a´t přijde potopa!, Radosti života, Nové verše
- Karel Toman – Pohádky krve, Měsíce, Stoletý kalendář, Hlas ticha, Sluneční hodiny

(- Petr Bezruč – Slezské písně, František Xaver Šalda – Duše a dílo, Stanislav Kostka Neuman,
J. Hašek,…)

c) co se v té době psalo?
povídky, novely, básně v proze, veršovaný román, poema, dlouhé rozhovory (např. politické),…

d)životopis autora a jeho další díla?
Viktor Dyk: 1877 (u Mělníka) – 1931
Básník, prozaik, dramatik a publicista. V počátcích tvorby patřil k dekadentnímu křídlu devadesátých let. Zároveň na něho měla vliv i Marachova útočná kritika české společnosti a jeho poetika. Narodil se v Pšovce u Mělníka a zemřel tragicky v Jaderském moři. Vystudoval gymnázium a později právnickou fakultu. Po ukončení studií se plně věnoval literatuře a novinářské dráze. Byl také aktivním politikem. Přispíval do Světozoru, Lumíru a Pokrokové revui, Lidových novin. Od počátku války byl zapojen do domácího odboje, byl zatčen a vězněn. Po roce 1918 se stal poslancem a senátorem. Odmítal Masarykovu politickou orientaci. Pro jeho dílo jsou typické momenty deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta individuální vzpoury, ironický a satirický pohled na skutečnost.
jeho další díla:
Poezie: A porta infern, Síla života, Marnosti, Milá sedmi loupežníků (lyrickoepická skladba – příběhem odboje, lásky, zrady a smrti)
Drama: Zmoudření Dona Quijota
Válečná tetralogie – (Lehké a téžké kroky, Anebo, Okno a Poslední rok)- sbírky básní, vrcholný básnický projev autorova nacionalismu, založeného na představě národa jako jednoty mravně závazných hodnot daných i utvrzovaných historickou tradicí
Satiry a sarkasmy – sbírka poukazuje na nedostatky české povahy
Pohádky z naší vesnice – politická a kulturní satira
Devátá vlna – v poslední sbírce jako by předznamenával blízkou smrt