Karel-Jaromír-Erben-Kytice

KAREL JAROMÍR ERBEN

KYTICE

LITERÁRNÍ TEORIE

literární druh/forma: epika i lyrika/poezie

literární žánr: sbírka balad

místo a čas: v každé básni jiné, převážně (vesnice, chalupa, les), čas není určen (cyklický)

téma: sbírka 13 básní, z toho 11 balad (úvodní Kytice a závěrečná Věštkyně se ostatním básním žánrově i obsahově vymykají). Hlavní myšlenkou je ukázat, že lidská společnost si většinou za následky hříchů může sama, tématem je konflikt člověka se základními mravními zákony. Erben je přesvědčen, že mravní řád je odvěký a neměnný, každý člověk má svůj osud a pokus o změnu osudu se krutě trestá. Nejsilnějším citem je zde mateřství. Balady mají vyhrocený děj, vyplývající z nějakého hrůzného činu, jehož se někdo dopustil. Hrdinové nejsou aktivní, balady mají tragické zakončení s neúměrně vysokým a nevyhnutelným trestem (= fatalismus), většinou končí smrtí hlavní postavy, v některých baladách je ale hrdinům odpuštěno (Svatební košile). Je tu přesně odděleno dobro a zlo. Velkou roli hraje v básních příroda a nadpřirozeno. Nejčastějšími romantickými motivy jsou boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly (bezmocnost), mezilidské vztahy (vražda, péče o dítě), vina a trest, hlavní roli zde hrají především ženy, často ve vztahu matka + dcera. Úvodní báseň Kytice je stěžejní a ostatní básně na ni navazují (jako květy). Autor zde také tematicky oživuje národní pověsti opřené o lidovou slovesnost, jako staré české báje, pohádky, pověsti, mýty a legendy, a představuje tak obraz dávných lidových představ a názorů na život v Erbenově pojetí lidské morálky, a hlavně tehdy neodmyslitelného osudu. Význam a zásluha díla je v tom, že dovedla konkrétně a zajímavě ztělesnit duši člověka, jeho vztah k okolnímu světu a odkryla tajemství, která tehdejší lid trápila. Její krása je ale hlavně to, že o těchto znacích nespekuluje ani je nemění, pouze jednoduchým dějem odkrývá hloubku každodenního života.

jazyk: básně jsou psány spisovným jednoduchým jazykem formou lidové poezie (výrazný rým, zvukomalba, přirovnání), ale i umělecky, básnicky (metafory, epiteta, personifikace, apostrofy, elipsy, živé dialogy, názorná popisnost postav a přírody atd.). Jazykové prostředky jsou spjaty s obsahem. Osoby a krajina jsou popisovány stručně a úsporně (často pouze jedním veršem), ale názorně. Sbírka je plná silných dramatických prvků, k budování napětí slouží úsporný jazyk, velice krátké a neslovesné věty, často jsou také využita citoslovce místo vět a přímá řeč, básně jsou většinou psány formou dialogů. Básně jsou psány gnomickým veršem (časově neomezený), pro nějž je typická krátkost a hutnost. Balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování. Sbírka má kompozičně pevný stavební záměr, tematicky si odpovídají první a poslední, druhá a předposlední atd.). Každá balada je vyprávěna chronologicky v er-formě, má pravidelný verš. Metrum veršů je velice různorodé, nacházíme zde trochej, daktyl i jamb, někdy též daktylotrochej.