Krysař

2) Místo a doba děje?
německé město Hammeln ( město je reálné, ale okolí = propast, Bájná země Sedmihradská je vysněná), ve středověku
Hammeln – německé hanzovní město
doba není upřesněná, odehrává se pouze během několika dní, čas je vnímán tak, jak se proměňuje hrdinův (krysařovo) život

3) Děj?

V Hammelnu se přemnožily krysy, proto radní povolali krysaře. Do města Hameln přichází muž beze jména – krysař – se svou kouzelnou píšťalou. Hraje tiše na píšťalu (nikdy nezkoušel hrát silně, protože ví, že by to znamenalo něco špatného), a tím odloudí krysy a utopí je. Při příchodu do města se seznámí s Agnes a zamiluje se do ní, a tím se stává zranitelnější. Také Agnes se do krysaře zamiluje, ale je zasnoubená s Kristiánem – myslela, že ho miluje, protože dosud nepoznala lásku. Jednomu o druhém však nedokáže říct. Za slíbenou odměnu zbaví hammelnské obyvatele krys. Po splnění úkolu připomene v hostinci U Žíznivého člověka radním – truhláři Froschovi a krejčímu Strummovi, že mu město dosud nevyplatilo odměnu. Ale radní se ošívají a odměnu nevyplatí, protože je prý smlouva neplatná – je neplatná, protože není známa druhá strana – krysař, a také nebyla smlouva ukončena obvyklou zbožnou formulí. Krysař se chce pomstít; tu noc mají oba radní strašné sny, krejčímu se zdá, že ušil 1000 obleků, které se pod krysařovým zrakem změnily v 1000 rubášů. Truhlář má sen, že vyrobil 1000 postelí, a že se objevil krysař a postele se změnily v rakve. Dávno by se městu pomstil, kdyby v srdci nepocítil něco, co ještě dosud nepoznal. Miloval Agnes a kvůli ní chtěl město ušetřit svojí pomsty. Chce odejít z města. Ale láska ale krysaře táhne zpět, jde k Žíznivému člověku, tam je jediný host – Faust, ten krysaři prozradí, že prodal ďáblu srdce a ne duši, a potom chce krysaře přesvědčit různými kousky – např.: mění kocoura v tygra, špinavou prostitutku v trojskou Helenu, aby se taky zaslíbil ďáblu; když nepochodí, Faust zase zmizí. Vrací se k Agnes. Štěstí jim však nebylo souzeno. Agnes čeká s Kristiánem dítě, které nechce, tak to poví krysaři a pošle ho pryč. Je tak zoufalá, že se jednoho dne vydá do země Sedmihradské, odkud už nevede cesta zpět. Nad městem se tyčí vrch Koppel, na kterém je propast, jež vede do právě do Sedmihradska. Je to pouze pověst, která se ve městě odedávna vyprávěla. Je to symbol brány do lepšího světa, v němž není bolest, utrpení, neštěstí. Její matka z toho zešílí. Od ní se také krysař dozví o osudu Agnes a rozhodne se, že se městu pomstí za to, že zabili jeho milovanou. Začne hrát na svoji píšťalu – ale ne tak jako dřív, jemně, nyní hraje plným dechem, a celé město jde zmámeně s nadějí a touhou za ním až k propasti, k bráně do země sedmihradské. Všichni s vírou v srdci vstoupili do té brány a jako poslední do ní vešel i samotný krysař. Jediný přeživší je blázen Sepp Jörgen, který chápe vše až druhý den a je takový hloupý a pomalejší. Vydá se za krysařem tedy až další den, ale když jde kolem domu, uslyší plakat dítě – svým křikem překoná vábivý zvuk píšťaly. Vezme ho a jde hledat ženu, která by mu dala napít.

4) Hlavní postavy a jejich charakteristika?
postavy jsou osudově jednoznačně formované, tak jako v antickém dramatu, vykreslení psychologické motivace a jednání postav je strohé
Krysař
– ústřední postava
– tulák, nevázaný, nespoutaný, tajemný, moudrý, světem zkušený, čestný a rozumný
– nenechá se tak snadno zlákat, nedává najevo emoce
– poučený snílek , člověk beze jména (jsem nic, jsem Krysař) a bez domova
– člověk, který vystřízlivěl ze svých iluzí, ironický k sobě i ke světu
– osamocen, všude považován za cizince
– on sám od nikoho nic nechce
– nesnese nespravedlnost a zklamání láskou
– ztrácí jeho život smysl, převládne v něm zloba i zoufalství a posílá nevděčné obyvatele města do pekel (pošetilé, ale zároveň i spravedlivé)
– symbolicky: jako kladná postava, která vyčistí město od krys (krys jako takových i od lidí, kteří se tak chovají)
– v osudu krysaře zobrazuje Viktor Dyk svůj osud básníka
= romantický hrdina – vyděděnec, který stojí na pokraji lidské společnosti, když pozná lásku – smysl života už vidí, protiklad snu a skutečnosti
-symbol : lidské touhy po lásce
Agnes
– dívka, která již má za milence a snoubence (z rozumu) Kristiána, avšak zamiluje se do krysaře (i on do ní) – když zjistí, že s Kristiánem čeká dítě, uvědomí si, jak moc miluje krysaře
– problém řeší sebevraždou
– naivní, působící nevinně
– milující kladnou postavu, která v zoufalství nemá dost sil na to, aby bojovala s osudem
– Dyk kritizuje společnost, která často problémům utíká a nebo volí zbabělá řešení (kritizuje sňatky z rozumu, kdy ženich představuje materiální zajištění, ale ne duchovní)
Dlouhý Kristián
– milenec Agnes – domnívá se, že ji získá i díky dědictví, které má brzo získat
– nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes odehrává
– maloměšťák, prospěchář, zajímá se o majetek, konvenční
(- jeho strýc je Ondřej . ten má v domě Gertrudu)
Sepp Jörgen
– urostlý mladý muž
– rybář (kdyby nebyl ve městě posměchem, byly by se o něj místní dívky jistě zajímaly)
– nepochopen obyvateli města stejně jako krysař
– na rozdíl od krysaře, který nechce, nemůže žít spořádaným životem
– jednoduchý, vše si uvědomuje o den později (jeho jednoduchost a smysl pro realitu ho ale nakonec zachránili od zkázou)
– naprosto kladná postava
– nikdy nikomu neubližuje, a proto si zaslouží být zachráněn
Páni radní (Bonifác Strumm, Gottlieb Frosch)
– nečestní podvodníci, ale vesničany uznávaní lidé
– lidé z Hammeln nejsou příliš zvláštní
– mají rádi svoje zvyky, nepříliš nadšeni vidí cizince
– ale když je potřebují, nestydí se jich využívat, dovedou být i krutí
– jsou praktičtí a mají rádi peníze, asi nejlépe je charakterizuje jeden citát „Tento peníz jest pravděpodobně z dílny ´dáblovy, ale za zlaťák ďáblův možno koupit více nežli za groš andělův.“
Dítě
– symbolizuje naději a záchranu, protože je pro rybáře záchranou – překřičí píšťalu
– naděje, že se všechno změní, a do Hammeln se jednou vrátí dobří lidé

5) Téma (=hlavní myšlenka díla)?
Námět: německá pověst (13.st.) – krysař zachránil město Hammeln od krys pomocí píšťaly a nedostal odměnu. Pomstil se a celé město odvedl do propasti.
Celkové téma: láska a pomsta
Hlavní téma: krysařův život
Vedlejší téma: rybář Jorgen Sepp Epizoda – objevení retrospektivy, např.: Krysař přemýšlí a vzpomíná na hezké chvíle s Agnes
Hlavní myšlenka: smysl života = láska – když člověk ztratí lásku tak nemá proč žít
Vysmívá se maloměšťácké společnosti, zesměšňuje ,,ctihodné občany´´, jak zneužívají funkce, apod., lhostejnost k neštěstí druhých

6) Struktura díla (jazyk stavba)?
literární druh – proza
literární žánr – novela
Vložka – píseň o zemi sedmihradské
Motiv – volné zpracování středověké saské pověsti o krysaři z města Hammeln, kterou autor obohatil o milostný motiv
Kompozice : dílo je členěné na kapitoly
Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění. Gradace zřetelná jen ke konci příběhu. Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.
Vnitřní výstavba děje: Expozice – Krysařův příchod do hanzovního města, Hamelnu, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes.
Kolize – Vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes.
Krize – Agnes řeší své problémy (vztahy ke svým milencům) sebevraždou.
Závěr – Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). Krysař a jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen jedno opuštěné dítě a začíná mu hledat matku, která by mu mohla dát napít.
Jazyk a styl : Příběh je vyprávěný v er-formě. Krátké holé věty. Opakování vět nebo slovních spojení ve vypjatých okamžicích a celková úsečnost. Použití archaických slov a přechodníků.
Symbolismus: Symbol sedmihradského království jako ráje; dítěte jako nového lepšího života.
Útvary jazyka: Ve vyprávění i v dialozích použitá jen spisovná čeština. Nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují. Nejsou zde použitá ani slova z cizích jazyků (výjimkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh odehrává v hanzovním městě).
Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená.
Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky).
Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá
Kompozice, jazyk a styl – novela je rozdělena na 26 částí (1. Kapitola rozhovor Agnes a Krysaře, v první polovině knihy autor spíše popisuje postavy a v druhé se více věnuje ději) – děj postupuje chronologicky: začíná Krysařovým příchodem, končí jeho smrtí a zachráněním dítěte a Jőrgena (příběh graduje) – někdy se objevuje retrospektiva, např.: když se Krysař přemýšlí a vzpomíná na hezké chvíle s Agnes – psáno v er-formě
er forma- autor je vypravěč
moudré věty – poučení
ZNAKY ANARCHISMU:
- krysař - opovrhuje autoritou, tulák, společnost mu nerozumí a opovrhuje jím
-písňová forma (básně)
- touha po svobodě
- motiv lásky, erotiky
ZNAKY ROMANTISMU:
- milostný trojúhelník
- krysař - na okraji společnosti
- motiv vzpoury
(Podle této knihy vznikl i muzikál Krysař (Daniel Landa)...)
symboly – píšťala: moc- krysař: svoboda, tuláctví, zklamání, touha po lásce – kojenec: nový začátek, naděje – hora: symbol rozhraní mezi životem a smrtí
-hluboké myšlenky a citáty přechodníky – on dělaje, dělajíce, dělajíc, nečekaje, slohový styl popisný, charakteristický i úvahový styl důraz na dialog (à dramatičnost) personifikace, řečnické otázky opakovaní vět, slovních spojení, úsečnost à napětí protiklady – občané X Sepp (čistý)
– Krysař (tajemný, romantický hrdina) X Sepp (realista, odlišný)