Kundera - Žert

Autor: Milan Kundera

Název díla: Žert

Obecná charakteristika díla:

Text je členěn na věty a odstavce, jde tedy o prózu – řeč nevázaná. Dílo má děj, je tedy epický. Jelikož je v díle kolem společného jádra soustředěna řada událostí, mnoho postav i dějových linií, literárním žánrem je román.

Literární směr: postmodernismus 60. léta 20. století – česká poválečná próza

Význam sdělení (hlavní myšlenka): Ukázka toho, jak socialismus zničil život několika odlišným lidem. I nevinný žert může všechno zničit, pomstu je nutno vykonat ihned, protože později nabude jiného významu a stane se nesrozumitelnou. Za chyby musíme nést zodpovědnost. Nic nelze odčinit, jediné, co pomůže je čas.

Hlavní téma: zobrazení totalitního režimu, zničení života hloupým žertem, marnost pomsty, lidské omyly, láska, kritika dogmaticky (neústupně, nezvratně přesvědčený o své pravdě) vnímaného socialismu, moravský hudební folklór, odlišné názory a pohledy jednotlivých lidí, vojna

Organizace jazykových prostředků:

Stylistická charakteristika textu:

• Propracované popisy

• Typické pro Kunderu je intelektuální charakter, zamyšlení, filosofické úvahy, eseje. Využívá schopnost výborné fabulace (utváření příběhu). Má ironický odstup, prolíná komické s tragickým.

• Typický je patos – časté užití řečnických otázek a zvolacích vět

• Typická jsou dlouhá a složitá souvětí

• Slohový postup: vyprávěcí a popisný

Slovní zásoba:

• Jazyk: spisovný, bohatá slovní zásoba, občas hovorové výrazy, jihomoravský dialekt, v kasárnách je použit argot, knižní výrazy (pocítil jsem děs

• Vulgarismy: kurva, spratek, jsem děvkař

Tematická výstavba:

Vypravěč: ich-forma, Úlohu vypravěče v každé části díla zaujímá někdo jiný. Nejčastěji to je Ludvík Jahn, ale také Helena Zemánková, Jaroslav, Kostka.

Kompozice: Většina textu je vyprávěna retrospektivně. Román má 7 různě rozsáhlých a nepojmenovaných částí, které se dále dělí na nestejný počet číslovaných kapitol – v každé části je jiný vypravěč.

Děj: Ludvík Jahn se vrací na folklorní slavnosti do své rodné moravské vesnice, kde již nebyl dlouhé roky, takže k ní nemá hluboký vztah. Do vesnice přijíždí redaktorka Helena Zemánková, aby s ním jako vědeckým pracovníkem udělala rozhovor. Ludvík zjišťuje, že Helena je manželka profesora marxismu na univerzitě, tedy jeho bývalého spolužáka a člověka, který mu v minulosti hodně ublížil. Ludvík vzpomíná na svou lásku z univerzity Markétku, pro kterou byla komunistická ideologie vším. Když Ludvík nebyl nadšený z jejího odjezdu na přednášky marxismu, protože s ní chtěl být sám, nazvala ho krutým sobcem bez správného stranického cítění. Markéta mu z přednášek napsala politicky laděný pohled. Ludvík chtěl demonstrovat svůj nezájem a odpověděl jí pohledem se slovy: „Optimismus je opiem lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Markéta žert nepochopila a pohled dala stranickým kolegům. Následovaly Ludvíkovy výslechy, Ludvík byl vyloučen ze svazu studentů a jeho „kamarád“ Zemánek se postaral i o jeho vyhazov z univerzity a ze strany. Markéta se s ním rozešla. Ludvík musel nastoupit na vojnu k tzv. „pétépákům“, odpůrcům režimu, kteří byli nuceni dělat těžké práce. Tam se spřátelí s řadou zajímavých lidí. Po vojně musí nastoupit na těžké práce do dolu. V této době si Ludvík našel svou jedinou a životní lásku, velmi obyčejnou dívku Lucii. Po půl roce se spolu rozchází, protože Lucie není ochotna se s Ludvíkem milovat, a tak vše vrcholí ve vypjaté scéně, kdy Ludvík nebohou dívku uhodí.