Kůže na buben_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Arturo Pérez-Reverte

Kůže na buben

Výňatek

Umělecký text

Počítačový pirát pronikl do vatikánského ústředního systému jedenáct minut před půlnocí. Třicet pět vteřin nato jeden z počítačů připojených k hlavní síti vyslal poplašný signál. Bylo to jediné zablikání na obrazovce monitoru, oznamující, že se automaticky spustilo zabezpečení proti zásahu zvenčí. Potom se v rohu obrazovky objevila písmena HK, a pracovník, jenž měl službu, jezuita, který v tu chvíli ukládal údaje o posledním sčítání obyvatelstva Církevního státu, zvedl telefon a ohlásil to vedoucímu oddělení.

„Máme tu hackera,“ oznámil mu.

Otec Ignacio Arregui, rovněž jezuita, vyšel na chodbu a cestou si zapínal sutanu; do sálu s počítači to měl padesát metrů. Byl kostnatý a hubený, a pod freskami v pološeru mu vrzaly boty. Cestou vyhlédl okny na opuštěnou Via delle Tipografia a temné průčelí paláce Belvedere, a polohlasně si mumlal mezi zuby. Byl rozmrzelý spíš proto, že ho vzbudili, zrovna když si zdříml, než kvůli tomu, že se objevil vetřelec. Jejich útoky byly časté, ale neškodné. Obvykle se omezovaly jen na vnější zabezpečovací obvod a zůstávaly po nich jen okrajové stopy: zprávy nebo bezvýznamné viry. Počítačovým pirátům – v technické hantýrce hackerům – dělalo dobře, když ostatní věděli, že je navštívili. Převážně to byli velice mladí chlapci, kteří rádi brouzdali po telefonních linkách a zkoumali cizí systémy ve snaze najít ten nejtěžší. Pro čipové narkomany, posedlé špičkovou technologií, zkusit štěstí s Chase Manhattan Bank, Pentagonem nebo Vatikánem znamenalo vždycky vzrušující dobrodružství.

Službu na počítačovém sálu měl dnes večer otec Cooey, další irský jezuita, mladý, tělnatý a s brýlemi. Skláněl se ke klávesám svého počítače ve snaze sledovat pirátovu stopu, a ustaraně se mračil. Když k němu otec Arregui dorazil, viděl, jak s ulehčeným výrazem zdvihl oči; světlo pracovní lampy mu ozařovalo spodní část obličeje.

„Neumíte si představit, jak rád vás vidím, otče.“

Nadřízený se postavil vedle něho, opřel se rukama o stůl tam, kde bylo světlo, a pozorně se zahleděl na obrazovku, na které blikaly modré a červené ikony. Systém automatického vyhledávání byl v neustálém kontaktu se signálem vetřelce.

„Je to vážné?“

„Možná že ano.“

Za poslední dva roky měli jediný vážný případ, když se jednomu pirátovi podařilo nasadit do vatikánské sítě počítačového červa. Červi byly soubory, které se uvnitř systému množily tak dlouho, až ho zablokovaly; vyčistit síť a opravit škody stálo tenkrát půl milionu dolarů, a když po dlouhém a složitém hledání zjistili pirátovu totožnost, ukázalo se, že je to šestnáctiletý chlapec, žijící v malé vesničce na holandském pobřeží. Další vážné pokusy nasadit k nim viry nebo zabijácké programy zmařili už v zárodku: mohli za ně mladý mormon ze Salt Lake City, fundamentalistická islámská společnost se sídlem v Istanbulu a pomatený francouzský farář, odpůrce celibátu, který po nocích používal počítač v blázinci. Farář je držel v šachu půl druhého měsíce, a podařilo se jim ho zneškodnit teprve, když už stačil nakazit dvaačtyřicet souborů virem, jenž blokoval obrazovky urážkami v latině.