04.-Tartuffe-Molière

Kompoziční výstavba, jazyk

• chronologická kompozice, 5 jednání, rychlý spád

• pravidelný verš – dobře se čte

• satira, (v menší míře) se zde objevují znaky z lidového jazyka (přítelíček)

• každá postava trochu jiný styl vyjadřování

• přísné dodržování zásady tří jednot: odehrává se během jednoho dne, v Paříži v domě Orgona

Literární druh a žánr

• Drama, satirická komedie.

Vypravěč/lyrický subjekt

• vypravěč není

Postavy

• Paní Pernellová: matka Orgonova, záleží jí na dobré pověsti, brání Tartuffa až do konce.

• Orgon: Elmířin manžel, skočí Tartuffovi na jeho naoko zbožné řeči, když ho potká v kostele

• Elmíra: druhá Orgonova manželka.

• Tartuffe: na oko “svatoušek”, ve skutečnosti intrikář, podvodník. Přetvařuje se, je podlý, manipulativní, zamilovaný do Elmíry. Mluví podle situace – když vyznává lásku Elmíře: „Ta láska, která v nás nad věčnou krásou žasne, nebrání milovat, co na zemi je krásné. A není tedy div, že naše srdce tlukou i nad nádherou děl, co vyšla z božích rukou.“ Když ho Orgon vyhazuje z domu: „Jen si moc nehrajte! To vyletíte – vy! Však já vás naučím, spoléhat na triky a spřádat proti mně zbabělé intriky.“

• Damis, Mariana: Orgonovy děti z prvního manželství, Mariana si chce vzít Valéra, ale otec ji nutí do sňatku s Tartuffem.

• Valér: nápadník Mariany

• Dorina: Marianina komorná, velmi energická a přímočará, měla jasný názor, nebála se říct, co si myslí. Mluvila prostým jazykem – „co na srdci, to na jazyku“ – šikovně vyjadřovala vlastní názor.

• Kleantes: Orgonův švagr, používal spisovná slova, dlouhá souvětí, bohatou slovní zásobu a inteligentní obraty.

Typy promluv, vyprávěcí způsoby

• (převážně) jen dialogy

Veršová výstavba

• pravidelný verš

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• citoslovce pro vykreslení situace, přirovnání, hovorové výrazy

Literární / obecně kulturní podtext / vliv díla

• Premiéra hry roku 1664 ve Versailles, vyvolala negativní reakci ze strany panovníka Ludvíka XIV., který hru zakázal. Molier si svou hrou získal rychlý ohlas v zahraničí. Ve své zemi musela být Molièrova hra několikrát přepracována, aby mohla být znovu uvedena na jeviště (1669). Slovo „Tartuffe“ se brzy obecně rozšířilo a užívalo jako běžný výraz označující svatoušky, či náboženské pokrytce. Později byl hra několikrát zfilmována, především za éry němých filmů – A. Capellanim (1910).