4. Karel Jaromír Erben, Kytice

Téma lásky a smrti

• Kontrasty, štěstí a smutek, radost a smrt, retrospektiva

6. Štědrý den

• Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero. Když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce, rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře. O dalším adventu předoucí dívky radši nechtějí znát, co je čeká.

8. Holoubek

• Žena zabila svého muže, a když jde po cestě, tak potká mladého hocha, a po čtyřech dnech se koná svatba. Na nebožtíkově hrobě vyroste tráva, u hlavy doubek a po třech letech na doubku začne žalostně zpívat holoubek, opakovalo se to takto několik nocí. Žena to potom psychicky neunese a utopí se v potoce.

1. část

• Jazyk spisovný (zastaralý)

  • řada archaismů (bodejž, robota, husar) a dalších zastaralých tvarů

  • velmi časté anafory („Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!“) a mnoho eufemismů;

  • důležitá je tzv. baladická zkratka = zhuštěný a úsporný jazyk, často neslovesné věty bez spojek

  • citoslovce → dějový spád + dramatičnost

  • naléhavost a mystičnost (pohádkové a kouzelné prvky); časté personifikace (připisování lidských vlastností neživým věcem) a metafory

  • básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času – Svatební košile)

  • k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty

  • citoslovce místo sloves, přímá řeč

  • básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost

balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování

Literárně historický kontext

• Autor je Karel Jaromír Erben

  • Narodil se v Miletíně. Pocházel z početné rodiny (sourozenci zemřeli), otec byl řemeslníkem (švec). Byl nevýřečný, zakřiknutý, často nemocný. Rád se věnoval příběhům, které se vyprávěly po chalupách, sbíral tvorbu lidové slovesnosti (byl zaujat její tajemností), ale pouze z Čech.

  • Studoval filozofii, práva. Stal se kamarádem Palackého (opisoval pro něj v archivech). Pracoval v Národním muzeu, byl archivářem. Zajímal se o českou historii. Znal se s Máchou, ale byli si umělecky vzdálení, jejich vztah postupem času ochaboval, Mácha poté zemřel. V jeho životě vládl řád. Byl sběratel lidových přísloví, moudrosti.

    • Prostonárodní české písně a říkadla

    • Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (Zlatovláska, Dlouhý, široký a bystrozraký

    • Písně národní v Čechách

• Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák, Karel Hynek Mácha – Máj