4. Král Lávra Karel Havlíček Borovský

Další díla:

• Tyrolské elegie = elegie (žalozpěv) – spíše nadsázka; dílo je humorným satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu

  • Básnický popis Havlíčkova zatčení v Německém Brodu a jeho cesta přes zimní Alpy do vyhnanství v Brixenu

  • Obraz neschopnosti policejního systému

  • Ostrá kritika Bachovského absolutismu

  • Opovržení rakouskou vládou

• Epigramy = pět oddílů: Církvi, Vlasti, Múzám, Světu, Králi = Krátké satiricky útočné básně s pointou

• Křest sv. Vladimíra = satira, Nedokončeno

  • Děj: konflikt pohanského boha Peruna s carem Vladimírem, protože odmítne zahromovat na jeho svátek, následuje zatčení (boha), soud, utopí ho v Dněpru, v Rusku zavládne bezbožnost, konkurz na boha; hlásí se papež, generál, jezuité… všechna náboženství; náboženství je v moci vlády

  • Skrytá kritika rakouského absolutismu

• Obrazy z Rus = cestopis, Z pobytu v Rusku

  • Sympatie k ruskému lidu

  • Odpor proti absolutistické moci

určení dalších autorů stejného uměleckého směru

• Božena Němcová (Babička, Divá Bára..)

• Karel Jaromír Erben (Kytice z pověstí národních)

• Karel Hynek Mácha (Máj)

• Josef Kajetán Tyl (Strakonický dudák)

• Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusko (Revizor)

• Fjodor Michajlovič Dostojevskij, rusko (Zločin a trest)

• Emile Zola, francie (Zabiják)

• Charles Dickens, anglie (Oliver Twist)

• Jules Verne, francie (Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta do středu Země, Ze Země na Měsíc, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Tajuplný ostrov)

Rozbor díla Král Lávra

satirická báseň napsaná roku 1854 byla vydána poprvé až roku 1870 (vznikala za autorova pobytu v Rusku, kdy Havlíčka poprvé napadlo napsat satiru, která by zesměšňovala panovníka)

Literární druh: lyricko – epické dílo

Literární žánr: satirická básnická skladba

Časoprostor: Irsko, královský dvůr, před dávnou dobou

Kompozice: chronologická

• Karel H. Borovský se inspiroval v irské baladě

• Oslí uší = symbolizuje nedostatky a chyby panovníka.

Děj

Báseň Král Lávra vypráví o irském králi, který byl mezi lidmi oblíben, byl moudrý, nebyl tyran a lidem se v jeho království dobře žilo. Měl však jednu slabost. Stříhat a holit se nechával pouze jednou za rok. Holiče, který ho stříhal, nechal vždy popravit. Každý rok si holiči losovali, kdo tentokrát půjde krále ostříhat.

Los padl na mladého holiče Kukulína. Krále ostříhal a když ho vedli k šibenici, jeho matka šla prosit krále o milost (její muž padl v boji za krále Lávru). Matka králi vyčítala, jak může nechat zabít člověka, který se ničím neprovinil (přišla by o jediného syna). Král dal Kukulínovi milost, ale pod jednou podmínkou – nikdy nikomu neprozradí, co viděl. Mladík mu vše odpřísáhl a král ho jmenoval dvorním holičem.

Holiče trápilo, že se nikomu nemůže svěřit s tím, co o králi ví. Matka si všimla, že chlapce něco trápí a naléhala, aby se jí svěřil. Doporučila mu, aby vyhledal v lese poustevníka, že ten mu určitě poradí a pomůže. Poustevník mu poradil, aby tajemství řekl do kmene staré vrby. Ještě ten večer se Kukulín vrbě vyzpovídal a hodně se mu ulevilo.