5. Tyrolské Elegie Karel Havlíček Borovský

Postavy:

• vypravěč – autor díla – K. H. Borovský, škodolibý, moudrý policajti – vládní příslušníci, plní rozkazy od hlavy státu

• Dedera – policejní komisař Franz Dedera, skutečná postava, slepě plní úkoly, omezený

• postmistr Dahrupp – skutečná postava, svědek příjezdu

Obsah Stručně

• Popisuje svoje zatčení a cestu do vyhnanství , od příchodu policajtů – v nočních hodinách, smutné loučení s rodinou, rodným městem a vlastí.

• Vlastně ani nevěděl, kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Na cestě ho provázel policejní komisař Dedera a další strážní.

• Vrcholem skladby je příhoda se splašenými koňmi po cestě přes Alpy (8.zpěv)– kočár se řítí po příkré cestě, všichni policisté z něj vyskákali, když jim zajatec připomenul příběh z bible o Jonášovi – jen „hříšník“ KHB měl čisté svědomí a v klidu dojel k poště, kde stačil povečeřet, než pochroumaní strážci dokulhali za ním. Satiricky celou situaci komentoval a neodpustil si ostrou kritiku režimu, který chce na šňůrce vodit celé národy, ale neukočíruje ani čtyři koně….

Obsah podrobněji

Borovského dílo popisuje jeho cestu do rakouského Brixenu v devíti zpěvech.

V prvním zpěvu Borovský promlouvá k měsíci v Brixenu. (Nejsem zdejší, můj měsíčku! / Toť znáš podle křiku; / neutíkej, nejsem „treu und bieder“, / jsem zde ve cviku.)

Druhý zpěv vypráví o „návštěvě“ policajtů. Dvě hodiny po půlnoci přicházejí s dopisem z Vídně od pana Bacha.

Ve třetím zpěvu Borovský čte dopis, dozvídá se, že prý kvůli jeho zdraví musí odjet do Brixenu.

Zpěv čtvrtý – Policajti mají naspěch a radí mu, aby si s sebou nebral žádné zbraně, ochraňovat ho budou oni.

V pátém zpěvu mluví o loučení s rodinou. (Matka, žena, sestra, dcerka, / malá Zdenička, / stály okolo mne v tichém pláči / – hořká chvilinka.)

Šestý zpěv – Za dohledu četníků vyráží na cestu. (Trubka břeští, kola hrčí, / jedem k Jihlavy; / vzadu, abysme nic neztratili, / klušou žandarmi.)

Sedmý zpěv – Dál vypráví o cestě a městech, hradech, které cestou potkal. Zároveň si utahuje ze svých „strážců“. (Všude kolomaz a všude / přepřahovali: / kdybyste radš ve Vídni / přepřáhli a namazali!)

V osmém, nejdelším zpěvu vypráví o tom, jak se splašili koně a policajti vyskákali z kočáru, nechybí ani narážka. Do Brixenu přijíždí sám, policajti za ním pěšky. (Ach, ty vládo, převrácená vládo! / Národy na šnůrce vodit chceš, / ale čtyřmi koňmi bez opratí / vládnout nemůžeš.)

Devátý zpěv – Borovský přijel do Brixenu, je vězněn. (Místo mne ten kus papíru vrátili do Čech, mne zde černý dvojhlavý orel drží v klepetech.)

Umělecké prostředky:

• ironie – Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá

• sarkasmus – Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu prostředí

• personifikace –Sviť, měsíčku, polehoučku, skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? –Neškareď se tak! Nepospíchej, pozastav se, nechoď ještě spat: abych s tebou jen chvílinku mohl diškutýrovat.

• přirovnání – Hloupost mezi národy je bezedná jak drška armády.