8. Karel Jaromír Erben, Kytice

• Kontext autorovy doby

19. století, třetí a čtvrtá etapa NO (1830−1848 a v 50. letech) i po NO

Karel Jaromír Erben (1811–1870)

- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatel

staročeských literárních památek, překladatel, novinář (navázal na Čelakovského)

- narodil se 7. 11. 1811 v Miletíně (v Podkrkonoší) do řemeslnické a písmácké rodiny

- studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval

- znal se i s Karlem Hynkem Máchou

- redigoval Pražské noviny (1848−1849) a v roce 1851 se stal archivářem Prahy

- oženil se s Barborou Mečířovou a v letech 1844 a 1846 se mu narodily dcery Blažena a Ladislava

- těžkou ránu znamenalo pro Erbena úmrtí jeho manželky 20. srpna 1857. O rok později se rozhodl, že

se znovu ožení. Svatbu slavil uprostřed února 1859 se čtyřiadvacetiletou Žofií Mastnou, dcerou kupce

z Lomnice n. Popelkou.

-ztráta dětí

- vydával díla staré české literatury, např. Sebrané spisy české od Mistra Jana Husa, vydával i překlady

starých děl ruské literatury – Nestorův letopis ruský, Slovo o pluku Igorově

- byl známý tím, že hrdinové jeho literárních prací se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti.

Trest je pro ně samozřejmým po každém provinění. Naproti tomu hrdinové K. H. Máchy viní za

všechnu špatnost jedince společnost. Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád.

- v jeho básních se opakují témata viny a trestu

- Erbenovy pohádky jsou zbaveny skoro vesměs místní a časové určenosti. Tím se liší od pohádek B.

Němcové, v nichž se naopak odráží konkrétní životní prostředí a situace.

Prostonárodní písně a říkadla (1864)

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původních (1865)

České pohádky - Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška

Historická díla: Sebrané spisy Jana Husa

• Literární a obecně kulturní kontext

NO:

- počátek spadá do 70. let 18. století, konec 50. léta 19. století

dělí se na 4 etapy:

1. fáze, „obranná“: 80. léta 18. st. − 1805, J. Dobrovský

- převládá klasicismus, utvářejí se základy obrozenské literatury

2. fáze: 1806−1830, J. Jungmann, Fr. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, V. K. Klicpera, J. N. Štěpánek, F. L.Čelakovský

- doba napoleonských válek, vytváří se jazykový program, v literatuře se uplatňuje preromantismus

3. fáze: 1830−1848, J. K. Tyl, K. H. Mácha, K. J. Erben

- doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem, proniká romantismus

4. fáze: 1848 − 50. léta, K. H. Borovský, B. Němcová

- demokratická orientace literatury, směřování k realismu

Josef Kajetán Tyl (1808−1856)

- prozaik, básník, kritik, novinář

- sblížil se s Klicperou

- redigoval časopis Květy, Vlastimil, Posel z Prahy, vydával politický list Selské noviny