8. Karel Jaromír Erben, Kytice

KAREL JAROMÍR ERBEN (1811-1870) - KYTICE

Obec. Pozn.

Vytáhla jsem si básnickou sbírku Kytice od romantického spisovatele a historika Karla Jaromíra Erbena.

Jediná básnická sbírka, kterou napsal. Kytici tvořil pozvolna 20 let, v době politického útlaku – potlačená revoluce 1848. Rakouská vláda pronásledovala vlastenecký projev – Kytice povzbuzuje čtenáře. Ukázal jeho názory a přírodu ale i lidské vztahy. Člověk je obklopený záhadami přírody. Lidé usuzovali, že vše ovládá osud – determinace.

Každý pokus o změnu osudu je i vzpourou, za kterou následuje trest (Štědrý den – dívky chtějí znát svůj osud). Trestá se porušení základních vztahů mezi lidmi (Poklad, Zlatý kolovrat).

Důraz klade na hluboký mateřský cit. Princip vina – trest – postavy trest přijímají, a z viny viní sebe (x Mácha – viní své okolí).

UKÁZKA:

Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
z věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě
vzhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny;
oltář černá rouška kryje,
na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
A hle, co se bělá v lese,
v černém lese za potokem

Nějaká to veská žena,
ana v náručí cos nese.
I jde rychlým žena krokem,
svátečně jsouc oblečena,
tam tou strání za potokem -
pacholátko malé nese.

• Téma a motiv

Téma: vztah matka – dítě – touha matky po bohatství, vina – trest,

Motiv: kámen, kostel, dítě, zlato, kamení

• Časoprostor

Čas: není určený, jako by čas v knize neexistoval

Prostor: les, u kostela, tajná síň za kamenem, domov ženy

• Kompoziční výstavba

Úryvek se skládá ze dvou slok. Jiný počet veršů (jeden řádek) – vázaný (– mají stejný rytmus)

• Literární forma, druh a žánr

Forma: poezie (veršovaná)

Druh: lyricko-epické dílo

Žánr: balada (lyricko-epická) má většinou nešťastný děj, veršovaná skladba středního rozsahu

• Lyrický subjekt

Mluvčí básnického díla – v er formě – vševědoucí

• Postavy

Žena – lehce se nechá ošálit zlatem a jeho leskem,

Dítě

• Vyprávěcí způsoby

Přímá řeč – ženy k dítěti – v úryvku není

• Typy promluv

Monolog, pásmo vypravěče

• Veršová výstavba

Střídavý verš – A B A B

• Jazykové prostředky a jejich funkce

Citoslovce – hle,

Zdrobněliny – kostelíček, pacholátko

Archaismus – veský lid, truchlo, v kůru, ana

Knižní – víska, pacholátko

Přechodníky – jsouc

• Tropy a figury a jejich funkce

Personifikace – z věže pak slyšeti zvuky

Metonymie - zvoucí lid do chrámu Páně (=přenesené pojmenování na základě vnitřní souvislosti)

Figury – epanastrofa = opakování slova na konci jednoho a na začátku druhého verše