8.Křest svateho Vladimíra

Další autoři krit.realismu: Charles Dickens, Honoré de Balzac, Božena Němcová. Gustave Flaubert

Literární druh : poezie, lyricko-epický

literární žánr: satirická báseň

slohový postup: vyprávěcí

Kompozice : báseň se skládá z 10 zpěvů ,děj je vyprávěn chronologicky (tak jak se příběh odehrál od začátku do konce )úryvek se skládá z 5 slok po 4 verších

stavba díla : Car chystá oslavu svých narozenin, žádá boha Peruna, aby mu při té příležitosti zahřměl, bůh se však bouří a odmítá. Car je jeho odmítnutím otřesen a Perunovi vyhrožuje trestem. Perun si stěžuje na své postavení, na znevážení své pozice a zlehčování smyslu jeho existence. Přichází proces s Perunem. Soud však neshledává Peruna vinným. Král ho tedy povolává k vojenskému soudu – ten soudí pouze podle oka a může tedy všechno. Perun je odsouzen k smrti - vlečen na koňském ocasu, svázaný a bezmocný. Nadchází poslední fáze trestu - Perun je utopen. Je poukázáno na bezmocnost jedince proti carské vůli. Zemřel jediný bůh, ale církev žije dál, nemá ale smysl, lidé se totiž nemají koho bát a lid chce zrušit všechny povinnosti k ní - např. desátky. Církev si sjednává audienci u cara a výsledkem je rozhodnutí, že musí být zvolen nový Bůh.

Car svolává své rádce, ti ale prosazují každý jen své zájmy - nakonec je rozhodli Boha hledat pomocí inzerátu. O bezbožnosti v Rusku se dozvídá Vatikán a vysílá na pomoc jezuity. Jezuité popisováni jako bezcharakterní moci a majetku chtiví kariéristé. Nejvýznamnější světové církve se ucházejí o působení v Rusku, přichází mnoho lidí a Rusko se těší rozkvětu.

Forma vypravování: v díle se prolíná ich- (sám autor) a er-forma (vševědoucí vypravěč)

Typ vyprávěče : osobní ztotožnuje se autorem

Kdy se dílo odehrává : na přelomu 9. a 10. stol, za vlády cara Vladimíra

Kde se dílo odehrává : carské Rusko, království cara Vladimíra

Charakteristika hlavních postav: car Vladimír – ruský absolutistický panovník, hloupý, nechá utopit Peruna ze vzteku, krutý, samolibí

dráb – carův poddaný, poslušně plní příkazy

děvečka – slušná k drábovi

Perun – slovanský bůh hromu,válek, zde ztělesněn jako carův poddaný, má manželku Perunici a dítě Peruňátko, jedná v afektu, sprostě nadává na cara

žurnalista – sám Havlíček, který se zmiňuje o tom, že byl také nespravedlivě odsouzen vojenským soudem

vojenský soud: rozhodne o Perunově soudu

policajti: plní fci soudu, ale jsou bezradní

Vztah k vedlejším postavám: Perun- manžel paní Perunové

Jazykové prostředky : cár, dráb, pantáta- archaismy

k bohovi Perunu- inverze

čekoláda -nářečí

Perunovic, katě -hovorové výrazy

Umělecké prostředky : monolog – „Hřmi, Perune, na můj svátek místo kanonády,...“ dialog drába a děvečky

přímá řeč cara Vladimíra: „Hřmi, Perune, na můj svátek místo kanonády,...“ přímá řeč drába: „Doma-li pantáta?“ přímá řeč děvečky: „Doma, doma, pane drábe,...“