Alexandr Solženicyn Jeden den Ivana Děnisoviče
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Zatímco si baptista šeptal modlitby, vrátil se Bujnovskij, který si odskočil na malou, a prohlásil jen tak do vzduchu, ale jaksi škodolibě: "Držte se, rudá flotilo! Třicet grádů, jen to hvízdne!" Nato se Šuchov rozhodl, že půjde na marodku.
A přesně v tu chvíli z něho něčí pravomocná ruka strhla blůzu a deku. Šuchov shodil z obličeje kabát a nadzvedl se. Pod ním stál hubený Tatar, hlava mu dosahovala právě k hořejší palandě.
To znamenalo, že má dnes službu mimo pořadí a že se připlížil jako kočka.
"Šč - osm set padesát čtyři!" přečetl Tatar z bílého proužku našitého na zádech černého kabátu. "Tři dny korekce s vyváděním!"
A sotva se ozval jeho zvláštně přiškrcený hlas, v tu ránu se to zahemžilo v polotmě baráku, kde svítilo jen pár žárovek a kde spalo na padesáti štěnicemi prolezlých dvojácích dvě stě lidí. Všichni, kdo ještě leželi, začali se honem oblékat.
"Za co, občane veliteli?" zeptal se Šuchov. Snažil se přitom dodat svému hlasu víc lítosti, než kolik jí pociťoval.
S vyváděním do práce, to je ještě fešácká korekce. Fasuje se teplé jídlo a není čas připouštět si myšlenky. Pravá korekce je bez vyvádění.