Báječná léta pod psa

Díla: Román pro ženy (2001), Účastníci zájezdu (1996), Výchova dívek v Čechách (1994)

Porovnání s filmem:
V porovnání s ostatními filmovými adaptacemi knih je tato asi nejvíce podobná své předloze. Našel jsem v ní jen velice malé množství nepřesností, a většinou jen drobného rázu. Hlavní příběhová linka zůstala stejná a vypráví úplně stejný příběh. Velký rozdíl oproti knize je to, že ve filmu babička Líba nežila s Kvidem na Sázavě a její celkový charakter byl úplně jiný. To mi přijde jako veliká škola, jelikož v knize byla její postava zábavná a povznášela knihu na jinou úroveň. Další nepřesnosti byli například Kvidův věk, kdy dostal brýle, žádná zmínka o Pacově trampství nebo to, že ve filmu není Jaruška alergická na fix. Ve filmu také úplně chybí postava redaktora, který s Kvidem vede rozhovor o jeho knize. Celkově se filmařům podařilo adaptovat knihu do filmu ideálním způsobem.

Doba Normalizace:
„Právě se vracím z hradu…“ Přesně tato slova zazněla dne 25. únor roku 1948 na Staroměstském náměstí. Tato slova znamenala nastoupení komunismu v Československu, který se zde udržel dalších 41 let (v roce 1990 dostala tato událost název Vítězný únor). Právě tento den prezident Beneš přijmul návrh Klementa Gottwalda o dosazení komunistických poslanců do vlády. Během padesátých let došlo ke kolektivizaci, popravám odpůrců režimu a definitivnímu upevnění komunismu v ČSSR. Teprve až v druhé polovině 60. let došlo k jistému uvolnění režimu, ke kterému došlo především díky mírné politice Nikity Chruščeva (1. tajemník KSSS, ve funkci 1953 - 1964). Tuto dobu uvolnění nazýváme „Pražské jaro“. To však nemělo dlouhého trvání, skončilo přesně 21. srpna 1968, kdy na území Československa vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Po této události nastala takzvaná doba Normalizace. Smyslem Normalizace bylo opětovné upevnění komunistické moci v ČSSR. Lidé přicházeli o práci a některým byl zakázán pobyt ve velkých městech, především potom v Praze. Lidé, kteří čekali na byt se museli zapsat do pořadníku, kde měli přednost členové komunistické strany. Byla zavedena tuhá cenzura, byly zpřísněny podmínky pro cestování. Lidem, kteří nebyli v komunistické straně, bylo znemožněno studovat některé vysoké školy nebo vykonávat určité pozice. Korupce dosáhla nejvyšší úrovně v českých dějinách. Po roce 1968 nastala třetí největší emigrační vlna, kdy ČSSR opustili stotisíce lidí.

“Vždyť říkám”, zasmála se matka hořce. “Zítra nám zakážou žít.” str. 168

Literární historie a kritika:
Devadesátá léta dvacátého století jsou dodnes synonymem pro období svobody. Byla to doba bezprostředně po pádu Železné opony i Berlínské zdi. Lidé byli volní a mohli dělat i to, co do té doby nemohli. V této době, především pak v ČR, vyšlo spoustu děl s tématikou komunistického režimu, které vtipnou formou popisovali tehdejší dobu. A právě jedním z nich je i tento autobiografický román od Michala Viewegha. Kniha popisuje dobu komunismu a dobu normalizace z pohledu jedné rodiny. Román je vtipně laděný a spoustu věcí je v něm zlehčováno, ale v rámci přijatelných mezí. Kniha je autobiografická, avšak postavy jsou smyšlené. Kniha slavila úspěch, a to především proto, že popisovala tehdejšímu člověku blízké téma. Spousta čtenářů se s knihou sžila. Báječná léta se také dostala do seznamu maturitní četby. Na motivy knihy byl v roce 1997 natočen film, s Ondřejem Vetchým a Libuší Šafránkovou v hlavních rolích.