Bohumil Hrabal

Ukázka:

,,Sloužili jsme spolu na noční, k půlnoci jsem si dělala manikýru, a že nejely vlaky, tak jsme se nudili,“ říkala Zdenička a dívala se do stropu.

,,Pomalu,“ řekl pan přednosta.

,,A potom řekl pan výpravčí…budeme hrát na fanty…vrána letí, vlak letí, čas letí, ruka letí, noha letí.. a já jsem prohrávala nejdřív botičky a potom kalhotky..,“ vykládala telegrafistka a sledovala pohyb tužky, kterou její výpověď zapisoval pan přednosta.

,,A kdo vám je stahoval?“ zvídal rada.

,,Pan výpravčí Hubička,“ řekla a zasmála se.

………

,,Dávejte pozor, slečno Zdenko Svatá, pozor,“ zvedl se rada Zdeniček, ,,než vás položil pan výpravčí na telegrafní stůl, nedělal na vás nějaký nátlak? Nevyhrožoval? Netlačil násilím?“

,,I kdepak! Sama. Sama jsem si lehla… najednou jsem mi samotné zachtělo si tam lehnout… a čekat, co to bude dělat…,“

Téma: kritika 2. sv. války, poukazuje na zbytečné ztráty na životech a jak válka ovlivňuje lidi

Motiv: vyšetřování, razítka, milostné hrátky

Čas: 2. světová válka 1945

Prostor: Protektorát Čechy a Morava

Kompoziční výstavba: chronologická i retrospektivní, hlavní hrdina se ve svých myšlenkách vrací do minulosti a osvětluje tak příčiny současné situace.

Literární druh: epika

Žánr: tragikomická novela

Vypravěč: ich-forma

Postavy v ukázce: Zdenička Svatá - telegrafistka, které pan Hubička orazítkuje zadnici

rada Zedníček- pomocník Slušného

Další postavy:

Miloš Hrma- mladý, nezkušený, výpravčí, čestný a spravedlivý, bojuje s pocitem, že není "opravdový chlap", vypravěč

Výpravčí Hubička- má velmi rád ženy, nebojácný, chytrý, nemá rád Němce

přednosta stanice - ctižádostivý; má rád své holuby; ve své podstatě je hodný
výpravčí Máša - chodila s Milošem
partyzánka Viktoria Freie - dodá Hubičkovi bombu a zbavuje ho jeho "problému", poté odjíždí do Kerska

inspektor Slušný- přísný, rázný, přijel vyšetřovat nehodu s razítkem

Vyprávěcí způsoby: přímá řeč

Typy promluv: pásmo vypravěče, dialog, vnitřní monolog hlavní postavy

Jazykové prostředky:

Spisovná slova-

Tropy a figury:

Gradace (Dávejte pozor, slečno Zdenko Svatá, pozor)

Epizeuxis (vrána letí, vlak letí, čas letí, ruka letí, noha letí)

Apoziopeze (Sama jsem si lehla…)

Umělecký směr: česká literatura

Literárně historický kontext

Česká poezie 2. poloviny 20. století
Česká literatura v době okupace
Společenské podmínky – ovlivňují charakter literatury, 15. 3. 1939 – 8.5.1945 – okupace
-proti okupantům musel být odpor
- lidé se dělí do skupin = kolaboranti – spolupráce s okupací
= odpůrci fašismu – pracovali v ilegálním hnutí – komunisti – u nás
- 1939 – uzavření vysokých škol
- vykrádání archívů, muzeí
- 1941 – atentát na Heydricha – zhoršení situace, persekuce čes. národa, vyhlášeno stanné právo
Literatura – zbavena možnosti přirozeného vývoje
- zemřelo hodně lidí – např. K. Čapek, Josef Čapek – zatčen 1939 a zabit na konci války v Německu, 1942 – Vančura zatčen a popraven, J. Fučík – komunistický novinář
- po roce 1942 – cenzura – zakázána díla Mayerové, Olbrachta, Čapka, Neumanna, autoři se skrývali, autoři svá díla vydávali až později.