krysař

VIKTOR DYK: KRYSAŘ. OMEGA, PRAHA 2013

Rozbor textu:

Literární druh epika (= jeden ze základních literárních druhů, zaměřuje se především na děj)

Literární žánr: novela (= střední prozaický žánr, odbočky a popisné pasáže jsou omezeny na minimum, děj spěje k výrazné pointě)

Typ vypravěče: er-forma

Aktuálnost námětu: Téma je i není aktuální. O aktuálnosti svědčí například krutost, lhostejnost k neštěstí bližních, zneužívání veřejných funkcí, konvence, maloměšťácká počestnost, nedůvěřivost a opovrhování cizím člověkem a mnoho dalších negativních lidských vlastností, dále je to láska, někdy může skončit i smrtí. Neaktuální je například povolání krysaře a nemožnost zjistit jeho identitu.

Čas a místo děje: Děj se odehrává v německém hanzovním městečku Hameln. O době se ale v tomto díle nic bližšího nedozvíme, z kontextu však můžeme usoudit, že je pravděpodobně zasazeno do období středověku (+ Dyk čerpá z pověsti asi ze 13. století).

Jazyk a styl: Ve vyprávění i v dialogu je užito pouze spisovné češtiny, v němčině jsou jen jména a nespisovného jazyka Dyk v tomto díle neužívá. V krátkých, holých větách se vyskytují archaismy, občas i archaický slovosled a přechodníky. Ke komunikaci se čtenářem slouží tázací věty. Opakováním vět nebo slovních spojení ve vypjatých situacích a celkovou úsečností zvyšuje naléhavost a nezvratnou osudovost děje. Básnické prostředky: personifikace, řečnické otázky, metafory, paralelismus, podstatná jména jsou bez epitet. Dále využívá symboliky a paradoxu, protikladů. Střídá styl popisný, charakterizační a úvahový.

Kompozice: Kompozice je sevřená. Dílo obsahuje 26 krátkých dějově hutných kapitol, v nichž klade důraz na dialogičnost. V první polovině díla se autor zaměřuje i na popis postav, zatímco v druhé se více věnuje ději, který je chronologický, ale vyskytují se zde i prvky retrospektivy. Děj graduje v až samotném závěru. Text obsahuje krátké odstavce.

Hlavní myšlenka: Dyk převzal starou německou (původně saskou) pověst, která kritizuje nepřátelské sklony lidí k vyděděncům společnosti a jiné lidské nedostatky. Doplnil ji o motiv lásky – krysař poprvé pozná cit, zamiluje se do mladé krásné Agnes, je láskou doslova spoután, ztrácí potřebu tuláctví. Pro lásku chce odpustit proradným radním a při její ztrátě je ochoten zabít sebe i celé město.

Postavy:
Krysař: ústřední postava díla, tulák, hubený, vysoký, putuje od města k městu a zvukem své píšťaly vyhání z nich krysy, nejprve nespoutaný, nevázaný, to změní láska k Agnes, je poté plný citu, moudrý, světem zkušený, čestný, rozumný, nenechá se snadno zlákat, samotář, tajemný, přitažlivý, neznáme o jeho původu ani identitě nic bližšího, nesnese nespravedlnost a zklamání láskou, když ji ztrácí, ztrácí i smysl života, ironik, skeptik, vystřízlivělý ze svých iluzí



Agnes: mladá, krásná městská dívka, zamiluje se na první pohled do krysaře, ale čeká dítě se svým milencem Kristiánem, krysařem opuštěná řeší svůj životní rozpor skokem do řeky, na první pohled nevinná, naivní, velmi milující, vášnivá, citlivá

Sepp Jörgen: urostlý mladý muž s kudrnatými vlasy, rybář, stejně jako krysař je opovrhovaným, nepochopeným vyděděncem společnosti, kladná postava, nezkažený, lidé se mu smějí za jeho jednoduchost – to co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až den druhý, je proto neschopný zařadit se do hamelnského stereotypního života

Kristián: někdy se mu přezdívalo také Dlouhý Kristián, milenec Agnes, maloměšťák, velmi vypočítavý – pracuje u svého strýce Ondřeje a předpokládá, že po něm bude dědit, prospěchář, nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes odehrává, krysařem velmi opovrhuje, konvenční

Bonifác Strumm a Gottlieb Frosch: hamelnští radní, mají stejnou povahu, lakomí, Strumm – krejčí, známý v širokém okolí, Frosch – velmi známý truhlář, obyvateli města jsou uznávaní, ale jsou to nečestní podvodníci, naslibovali krysařovi za jeho službu 100 rýnských, ale nakonec jim to přijde příliš, krysař jim vyhrožuje, mají z něj strach, rozhodnou se mu peníze vyplatit ale ne v penězích, ale v naturáliích (výrobky Strumma a Frosche)

Magister Faustus z Wittenberka: pomocník ďábla, setkává se s krysařem v hospodě U Žíznivého člověka, nabízí mu věčný život za to, že bude svou píšťalou škodit lidem, předvádí krysaři různá kouzla, ale vidí je jen Faustus sám – samoúčelný iluzionismus

Lora a Kätchen: Lora – dcera řezbáře Wolframa, Kätchen, dcerapekaře Grilla, dívky z Hameln, opilé mládím, krásné, bezstarostné, posmívají se jednoduchému, spícímu Seppu Jörgenovi, ale zároveň litují, že je takový, jinak by se jim líbil

Krčmář Konrád Röger a kuchařka krčmy Černá Líza: pracují v hospodě U Žíznivého člověka krčmář se se snaží dělat vše proto, aby se v jeho krčmě měli všichni co nejlépe, jsou ale malodušní a hrubí

Obsah:
Do německého hanzovního města Hameln přichází Krysař, aby jim pomohl zbavit město krys, které se tu přemnožily. U bran se seznamuje s mladou dívkou Agnes, u které přenocuje a následně mezi nimi vznikne silné citové pouto, přestože má Agnes milence, Dlouhého Kristiána.

Seznamuje se postupně s městem, jeho okolím a také s jeho obyvateli, prostoduchým rybářem Seppem Jörgenem a váženými konšeli Froschem a Strummem. Právě konšelé odmítají vyplatit krysaři slíbenou odměnu (100 rýnských) poté, co se mu podařilo vyvést krysy z města do řeky, kde se utopily, díky kouzelné píšťale. Konšelům se jejich nabízená odměna přestala už líbit, přijde jim příliš vysoká, protože se krysař vůbec nenadřel. Vymlouvají se na smlouvu, která není hotová a platná. Krysař je rozzlobený, rád by obyvatele potrestal a z města odešel, brání mu v tom láska ke krásné Agnes.

V Hostinci se krysař setkává s magistrem Faustem, který ho přesvědčuje, aby se zaprodal ďáblu, je totiž předurčen k velkým činům. Krysař ale na vlastní oči nevidí ani jedno z předváděných kouzel a Fausta odmítá. Krysař se následně zklame i v Agnes, když zjistí, že čeká dítě s Kristiánem. Agnes posílá krysaře pryč z města, ale ten ji nechce opustit. Dívka však tuto skutečnost nese hůř než její milý, a proto spáchá sebevraždu – skočí do řeky (stane se tak první krysařovou obětí). Matka Agnes hledá svou dceru, když ale zjistí skutečnost, že její dcera spáchala sebevraždu, zešílí, pomate se.

Zoufalý krysař ztratil to poslední, co ho spojovalo s městečkem a světem, nic mu nebrání v tom, aby zahubil sebe i město. Silně píská na svou píšťalu píseň o vybájené zemi sedmihradské a o bohatství, které tam na každého čeká. Obyvatelé města slepě odcházejí za zvukem krysařovi píšťaly až na horu Koppel. Krysař svrhává hamelnské do propasti, zahazuje píšťalu a umírá s nimi.

Jediný, kdo se vyhnul pádu do propasti je blázen Sepp Jörgen, který písni nerozumí. Bloudí v údivu městečkem a zjišťuje, že zůstal sám (jako jediný spravedlivý obyvatel přežil krysařovu pomstu), i jeho chce nakonec líbezná píseň krysařovi píšťaly zlákat, ale marně, přehluší ji pláč novorozence (symbol nového života) a Sepp se vydává hledat ženu, která by se dítěti stala matkou.

Citace:
Krysař sáhl měkce na rameno rybářovo.