bratři Mrštíkové - Maryša

Alois Mrštík

• Prozaik, dramatik

• *Jimramov - + Brno

• Studia – brněnská reálka, učitelský ústav

• Učitel, správce školy

• Poskytl přístřeší rodičům, Vilémovi

• S Vilémem redigoval beletristickou část Moravskoslezské revue

Vilém Mrštík

• Novinář, prozaik, dramatik, překladatel

• Práva – nedokončil

• Úředník pražské úrazové pojišťovny

• Překládal Tolstého, Dostojevského, Turgeněva, Gogola

• Přispíval do časopisů Zora, Ruch, Česká revue, Lumír

• Signatář manifestu České moderny

• Sebevražda

Dílo:

• Pohádka máje

  • Román

  • Oslava přírody a lásky

  • Líčí krásnou moravskou přírodu (Ostrovačice) a idylický příběh mladé lásky Helenky a pražského studenta Ríši

  • Lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního dění

  • Autor Vilém Mrštík

• Santa Lucia

  • Román z pražského prostředí

  • Drastický příběh moravského studenta Jiřího Jordána, který přichází do Prahy a snaží se zde prosadit (pozn. při jízdě vlakem vidí ěže boskovického hradu); je naprosto zklamán a zcela marně a beznadějně umírá bídou

  • Vliv naturalismu

  • Autor Vilém Mrštík

• Rok na vsi

  • Románová kronika

  • Drobné obrázky ze života moravské vesnice Habrůvky

  • Autoři Alois a Vilém Mrštíkové

Maryša

Na základě skutečných osudů ženy z Těšan u Židlochovic

Literární druh: Sociální kritickorealistické venkovské drama – Divadelní hra (předvádění výchozího textu na scéně, charakteristická je přímá řeč a scénické poznámky). Patří společně s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy. Tvoří se tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů či monologů. Postavy jsou označené.

Literární žánr: Tragédie – forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, často umírá.

Typ vypravěče: Přímá řeč postav, střídání ich-forem.

Čas a místo děje: Slovácká vesnice koncem 19. století (1886, 1888).

Jazyk a styl: Autor velmi realisticky popisuje venkovský život. Celé dílo je napsáno v dialektu. Jde o kombinaci moravského, hanáckého a brněnského nářečí. Postavy v promluvách nepoužívají spisovnou češtinu, typické jsou hláskové změny, např. ou se mění na ó (mó ženó, budó), ej v e (podívé se), místo šť je šč (ščasná), v první slabice odpadá j, k (enem, sem, dyž). Do scénických poznámek jsou začleněny lidové písně, kroje, živá muzika,…Maryša používá méně nářečních prvků než Lízal. Autoři chtěli zřejmě poukázat na vytlačování dialektu školní pravopisnou mluvou mladší generace. Básnické prostředky: výpustka (např. černý mně dej), řečnická otázka (např. Chceš bílý nebo černý?)