bylo nás pět

Např. lezou tajně otevřeným oknem do biografu, aby nemuseli platit, samozřejmě jsou jednoho dne přistiženi. Chtěli si také ochočit vosy na med pomocí ohně, byli ale pobodáni a doma navíc dostali výprask. Dále měli nápad, že si ušetří peníze na cestu do Itálie, jejich plán se ale neuskutečnil. Chlapci se chodí koupat do rybníku U Klobouku, jednou se k nim přidal i Otakárek Soumarů, který se začal topit, ale statečný Pepek Zilvar jej zachránil. Jak už to bývá, měli v okolí nepřátelské party, se kterými válčili – Ješiňáky, Dražáky a Habrováky.

Jednoho dne do městečka zavítal cirkus. Péťa byl nevídaně hodný, hlídal Mančinku, nepral se s Kristýnou, pomáhal, hrál na housle apod., a to vše jen proto, aby s ním šli rodiče do cirkusu. Jedním z komediantů byl Alfons Kasalický, chlapec v Petrově věku, který po dobu svého pobytu v městečku navštěvoval místní školu a Péťa Bajza i jeho kamarádi byli velmi hrdí, že se s Alfonsem můžou kamarádit.

Nejdelší epizodu tvoří Péťův horečnatý sen. Petrovi se zdá, že mu tatínek koupil slona Jumba, kterého viděl v cirkuse. Rodičům oznamuje, že s Jumbem a kamarády odjíždí do Indie. Setkávají se s maharadžou a jeho dcerou princeznou, se kterou se Zilvar z Chudobince ožení. Petr se mezitím probouzí a je u něj doktor nebo maminka, ztrácí pojem o tom, co je sen a co realita, ale nakonec je vyléčen a vše se vrací do starých kolejí.

Citace:

Já nyní chodím s Čeňkem Jirsákem a my spolu mluvíme a všem jsem pravil, že spolu mluvíme, aby to věděli. Jelikož jsem poznal, že není falešný, ale náhodou je správný. A vůbec to není prauda, co pravil Bejval Antonín, že Čenda je jenom pro sebe. Sám je falešný. Poněvadž jsem pravil, aby mně půjčil kolo, jen co bych objel rynk, ale on mně nepůjčil, já jsem pravil, snad by ho neubylo, nevídáno, ale on pravil, že mně má koupit kolo náš tatínek, jelikož mu koupil kolo jeho tatínek. Tak jsem mu pravil: ,,Pamatuj si, že si to budu pamatovat, ty lakomče lakomá, však ty přijdeš.‘‘ On pravil: ,,Tak si to pamatuj, ale svoje kolo si nenechám od každýho zhindrovat.‘‘
(str. 39)

Kniha se mi velmi líbila. Jako malá jsem měla velice ráda volně inspirovaný stejnojmenný seriál Karla Smiczka. Vždy mě pobavili klukovské nápady a jejich ,,radikální rozhodnutí‘‘ (např. s kým se baví a s kým ne, viz ukázka), dílo mě také často dovedlo k myšlenkám, jaké muselo být tenkrát skvělé dětství. I když by někdo mohl tvrdit, že kniha je určena pro chlapce, protože děvčata nebo dospělí by nemuseli porozumět klukovským nápadům nebo humoru, ale já si myslím, že každý rád zavzpomíná na svá dětská léta a i děvčata bláznivé klučičí nápady pochopí.