Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Literární interpretace č. 13 - Edison

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (22,27 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Šimon Žáček, 3. B LITERÁRNÍ INTERPRETA CE č. 13 Název díla: Edison Autor: Vítězslav Nezval Základní informace o autorovi: Vítězslav Nezval (r. 1900 – r. 1958) byl jedním z nejvšestrannějších a nejtalentovanějších českých básníků 20. století. Narodil se v roce 1900 v Biskoupkách do rodiny venkovského učitele, po 3 letech se rodina přestěhovala do Šemíkovic. Od svých 11 let studoval na gymnáziu v Třebíči; o matuře začal studovat na právnické fakultě v Brně, poté přešel do Prahy na filosofickou fakultu, zde studia nicméně nedokončil. Od 22 let pak začal působit ve svazu českých literátů Devětsil, kde pomohl změnit ideologii svazu z proletářství k poetismu. Ve 24 letech vstoupil do KSČ a získal práci tajemníka redakce Masarykova naučného slovníku. Mimo to vystřídal mnoho dalších povolání – ve 26 letech krátce nastoupil do vojenské služby, v letech 1928-29 byl dramaturgem Osvobozeného divadla, vydával články do mnoha periodik (např. Host, Disk, Pásmo, Rudé právo, Odeon, Československé noviny), avšak hlavní náplní pro něj byla až do smrti básnická tvorba. Velmi rád cestoval, díky návštěvě Francie založil českou Surrealistickou skupinu podobnu té francouzské. Zemřel v 57 letech na srdeční infarkt a byl pohřben na Vyšehradě. Nezvalova nadměrná aktivita v KSČ se stala důvodem, proč jeho poezie začala být označována za ‚budovatelskou‘. Avšak Nezvalovi příznivci si jeho básně vykládají spíše jako ponoukání k neustálé snaze realizovat se za podmínek ČSSR. Byl rovněž krátce uvězněn za antifašistickou činnost. Je nositelem zlaté medaile Světové rady míru a roku 1953 byl vyznamenán titulem národní umělec. Kromě poetistických básní (Edison, Akrobat, Pantomima) se autor našel i v surrealismu (např. Skleněný havelok), dramatu (Manon Lescaut) či ve skladbách reflektujících aktuální dění ve společnosti (např. Matka Naděje). Mezi jeho současníky a zároveň velkými přáteli patřili například Karel Teige a Jiří Wolker. 1.Literární druh díla: lyrika Literární žánr díla: básnická skladba/pásmo Námět díla: Zamýšlení se nad smyslem života (-> to, co po člověku zůstane), oslava pokroku, tvůrčí činnosti, kontrast moderního a starého světa. 2.TEMATICKÁ VRSTVA Děj: Skladba se skládá ze pěti zpěvů. V prvním zpěvu se představuje sám básník jako hazardní hráč, který uvažuje nad sebevraždou rozmlouvaje se svým stínem a procházeje se v Praze podél Vltavy. Když dojde domů a pročítá noviny, uvidí zde článek s podobiznou vynálezce Edisona pojednávající o jeho úspěších. Ve druhém zpěvu nám autor umožňuje nahlédnout útržkovitě do Edisonova života (o jeho jiném dětství, jak pracoval jako průvodčí a zachránil život dítěti, později v dílně, skladba končí Edisonovým příjezdem do New Yorku). Autor zde rovněž vzpomíná na své dětství. Ve třetím zpěvu autor oslavuje vynálezcovu honbu za inovací a pokrokem (fonograf, zdokonalení žárovky – tehdy ještě zřejmě bráno jako objev). Ve čtvrtém zpěvu již autor reflektuje Edisonovu tvorbu, vysvětluje význam vědeckého pokroku. V posledním zpěvu se děj vrací zpět k hazardnímu hráči, který si uvědomil, že rozmlouval se svým stínem. I když je zpočátku jeho pohled na svět depresivní a melancholický, nachází ve svém uvažování radost a naději. Skladba je psána postupnými asociacemi s absencí interpunkce (až na exklamační vykřičníky). Jedná se zejména o promluvu autora ke čtenářům, děj postrádá jakékoli dialogy a přímou řeč. Text je rozdělen do několika slok o libovolném počtu veršů s neustále se opakujícím refrénem - „něco těžkého/krásného, co drtí; smutek, stesk a úzkost/odvaha a radost z života a smrti“ (v různých variacích). V básni je užit rým sdružený s trochejskou stopou. Lyrický subjekt: Vypravěčem je autor sám, který zprostředkovává čtenářům (zřejmě svůj vlastní) prožitek ze sebevražedných tendencích a následného úžasu nad pokrokem a vynálezy této doby (díky Edisonovu článku). Vyprávěcí forma je převážně ich-, s občasnými pasážemi v er-formě a du-formě. Prostředí: Děj se odehrává na několika místech v Praze a ve Spojených státech během doby života vynálezce Thomase Alvy Edisona (konec 19. století a první polovina 20. století) a samotného autora. Jelikož skladba se nese v duchu pásma, přemisťování mezi těmito místy je naprosto spontánní. 3.KOMPOZIČNÍ VRSTVA Kompozice skladby je de facto rámcová, do rámce prvního a posledního zpěvu z prostředí pochmurné Prahy je zasazen příběh vzestupu a přínosu vynálezce Edisona. Pásmo má jakýsi dějový oblouk, avšak jeho dynamičnost je založená na s lehkostí vytvářených asociacích, nikoli na plynulém příběhu. 4.JAZYKOVÁ VRSTVA Skladba je psána spisovnou češtinou s takovou lehkostí, aby na sebe verše dobře navazovaly a obsah zůstal srozumitelný. Najdeme zde však mnoho archaismů včetně přechodníků (např. aureola, rafije) a historismů (např. artilérie, kamelot). Nejčastějším básnickým prostředkem je anafora, tím dílo reprezentuje svoji poetistickou náturu. Kromě anafor se vyskytují v básni tyto figury: onomatopoie (např.„Velký Věštník ve voze! Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze!“) , epizeuxis (např. „Smějte smějtr“),antiteze (např.„vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!“), apostrofa (např.„Tatíku tys věděl co je věčný stesk“), perifráze (např.„růže restaurantů kaváren a barů“), kontrast (např. „tvoje láska vždy se s nenávistí střetla“), pleonasmus (např.„vy světla světel), perifráze (např. „ptáka naších nocí s kterým dlouho bdíme“). Co se týče tropů, nejfrekventovanějšími jsou metafory(např. „mou duši rozladěnou kytaru“, „hněta z svého dechu nové kalichy“). Dále zde najdeme: přirovnání(např. „Naše životy jsou truchlivé jako pláč“), epiteton ornans (např. „věčně chimérickou nostalgií“), hyperbola (např.„mezi statisíci svazků“), (např. „Svět si hraje s vaším ušním bubínkem“). VLASTNÍ NÁZOR Básnická skladba Edison byla pro mě velmi intenzivním prožitkem. Podobně jako u autora samotného tak i u mě zpočátku převládala melancholická nálada. Nezval mě zatáhl do svého pesimistického vnímání světa, avšak ne na dlouho. Už když se na konci prvního zpěvu jakoby nenápadně objevi

Témata, do kterých materiál patří