Literární interpretace č. 13 - Edison
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Lyrický subjekt: Vypravěčem je autor sám, který zprostředkovává čtenářům (zřejmě svůj vlastní) prožitek ze sebevražedných tendencích a následného úžasu nad pokrokem a vynálezy této doby (díky Edisonovu článku). Vyprávěcí forma je převážně ich-, s občasnými pasážemi v er-formě a du-formě.
Prostředí: Děj se odehrává na několika místech v Praze a ve Spojených státech během doby života vynálezce Thomase Alvy Edisona (konec 19. století a první polovina 20. století) a samotného autora. Jelikož skladba se nese v duchu pásma, přemisťování mezi těmito místy je naprosto spontánní.
3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA
Kompozice skladby je de facto rámcová, do rámce prvního a posledního zpěvu z prostředí pochmurné Prahy je zasazen příběh vzestupu a přínosu vynálezce Edisona. Pásmo má jakýsi dějový oblouk, avšak jeho dynamičnost je založená na s lehkostí vytvářených asociacích, nikoli na plynulém příběhu.
4. JAZYKOVÁ VRSTVA
Skladba je psána spisovnou češtinou s takovou lehkostí, aby na sebe verše dobře navazovaly a obsah zůstal srozumitelný. Najdeme zde však mnoho archaismů včetně přechodníků (např. aureola, rafije) a historismů (např. artilérie, kamelot). Nejčastějším básnickým prostředkem je anafora, tím dílo reprezentuje svoji poetistickou náturu. Kromě anafor se vyskytují v básni tyto figury: onomatopoie (např. „Velký Věštník ve voze! Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze!“) , epizeuxis (např. „Smějte smějtr“),antiteze (např. „vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!“), apostrofa (např. „Tatíku tys věděl co je věčný stesk“), perifráze (např. „růže restaurantů kaváren a barů“), kontrast (např. „tvoje láska vždy se s nenávistí střetla“), pleonasmus (např. „vy světla světel), perifráze (např. „ptáka naších nocí s kterým dlouho bdíme“). Co se týče tropů, nejfrekventovanějšími jsou metafory (např. „mou duši rozladěnou kytaru“, „hněta z svého dechu nové kalichy“). Dále zde najdeme: přirovnání (např. „Naše životy jsou truchlivé jako pláč“), epiteton ornans (např. „věčně chimérickou nostalgií“), hyperbola (např. „mezi statisíci svazků“), (např. „Svět si hraje s vaším ušním bubínkem“).
VLASTNÍ NÁZOR
Básnická skladba Edison byla pro mě velmi intenzivním prožitkem. Podobně jako u autora samotného tak i u mě zpočátku převládala melancholická nálada. Nezval mě zatáhl do svého pesimistického vnímání světa, avšak ne na dlouho. Už když se na konci prvního zpěvu jakoby nenápadně objevilo „je však něco krásného co drtí…“, dodalo to básni jiný směr, než by se dalo čekat. Edison má sice charakteristické poetistické rysy, avšak poměrně vážným obsahem tento směr přesahuje,. Nezvalova lehkost, s jakou psal, mi umožnila do jisté míry pozapomenout na jisté mé antipatie jak vůči němu, tak i vůči Edisonovi, jenž si patent na vynalezení žárovky nespravedlivě přivlastnil. Nádherné verše plné metafor a epitetonů se skvěle mísí se svěžím stylem Nezvalova psaní a dodnes aktuálním tématem neustálého a nezastavitelného pokroku. Báseň bych doporučil všem, jsem si jistý, že si každého jistým způsobem najde.