Světové drama 2. poloviny 20. století

Světové drama 2. poloviny 20. století

Friedrich Dürrenmatt (1921-1990) – Švýcar, moderní klasik evropského dramatu, mistr paradoxů; modelové, parabolické, tragikomické, groteskní hry (modelové situace, parabola-podobenství; paradox-protismyslnost, něco, co odporuje obecně uznávaným základním principům); svět je v nich krutý, paradoxní, vše se dá koupit; svět nelze změnit k lepšímu, nachází se již v pokročilém katastrofickém stavu, ve stadiu zhoubného rozpadu, Dürrenmatt, skeptický myslitel a klaun, nedůvěřuje žádným opravným prostředkům k jeho zlepšení. Pozor – Jeho příběhy jsou groteskní, ale ne absurdní! (říká i sám autor). Jeho hledisko je globální, nikoli individuální (psychologií postav se příliš nezabývá), uplatnil přitom svůj pronikavý intelekt, schopnost precizního pádného vyjádření. Psal nejen drama, i prózu a eseje.

Návštěva staré dámy (1956) – černá groteska, tragická komedie, tragikomická modelová hra o moci peněz a lidské morálce; zfilmována r. 1999 – rež. Z. Zelenka, Klára - J. Bohdalová. Obsah: Do zkrachovalého zapadákova (malé městečko Güllen) se po více než 40 letech vrací místní rodačka Klára Zachanasjanová, kterou kdysi těhotnou a milencem opuštěnou vyštvali prudérní spoluobčané. Z Kláry se zatím stala multimilionářka, a tak její příjezd je očekáván s nadějemi, že jim poskytne finanční podporu. Občané města jsou za to schopni obětovat ledacos. Už z příprav na její návštěvu je jasné, jací jsou – ubozí, pokrytečtí, slaboši. Vítají ji radostně, ale ze zištných důvodů, i hokynář Ill, který se hrdě hlásí k tomu (pyšně se chlubí), že byl jejím milencem. Klára jim opravdu chce darovat miliardu, ale žádá za ni absolutní spravedlnost, ta má být naplněna smrtí jejího bývalého milence Alfreda Illa. Kupec Ill ji před léty opustil (oženil se pro peníze s jinou ženou), popřel otcovství očekávaného dítěte a nechal ji napospas osudu. Byla nucena živit se prostitucí, protloukala se nevěstinci. Díky výhodným sňatkům se však nakonec dostala mezi nejbohatší lidi světa. Güllenští občané jsou nejprve jejím požadavkem zaskočeni, zděšeni a odmítnou jej. Avšak brzy vycítíme, že jejich reakce byla spíš jen projevem konvencí, konvenčního chování tzv. slušných lidí, falešná póza: tak se to sluší a patří. Nedokážou se totiž rozloučit s vidinou peněz. Lákavé představě blahobytu začnou přizpůsobovat své myšlení. Musí přece najít postoj, morální důvod, kterým by ospravedlnili to, čeho chtějí dosáhnout, tj. najít způsob, jak získat tu miliardu a přitom ještě budit dojem, že bojují za spravedlnost, že napravují křivdu. Proto začnou sami sebe přesvědčovat o závažnosti Illova provinění, že si tu smrt Ill vlastně zaslouží, a oni tedy už s ní//s tím mohou počítat, a začnou žít na dluh (i jeho vlastní rodina), nakupují drahé věci (i u Illa), pořizují si auta. Tiše doufají, že někdo Klářin požadavek splní, i když Illa ujišťují o své podpoře. Posléze Illovi „dobrácky“ domlouvají, aby přiznal svůj prohřešek a přijal „spravedlivý“ trest. Ill se pokusí z města ujet, ale spoluobčané mu v tom zabrání. Odmítne návrh starosty, aby spáchal sebevraždu, a tak Güllenským nakonec „nezbývá nic jiného“ než spáchat vraždu, a to kolektivně, aby nikdo nemohl mít čisté ruce. Ill zůstává sám, smiřuje se s osudem. Představitelé Güllenu zorganizují veřejnou schůzi, na které odhlasují (všichni kromě Illa), že „jsou pro spravedlnost“, aby mohli přijmout miliardu, dar paní Zachanasjanové. Krátce po skončení schůze před novináři prohlásí, že Alfréd Ill je mrtev, že ho zabila radost z toho, že jeho městečku bylo pomoženo. Klára si Illa v rakvi odváží na Capri do připravené hrobky.