Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Světové drama 2. poloviny 20. století

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (189 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Světové drama 2. poloviny 20. století Friedrich Dürrenmatt (1921-1990) – Švýcar, moderní klasik evropského dramatu, mistr paradoxů; modelové, parabolické, tragikomické, groteskní hry(modelové situace, parabola-podobenství; paradox-protismyslnost, něco, co odporuje obecně uznávaným základním principům); svět je v nich krutý, paradoxní, vše se dá koupit; svět nelze změnit k lepšímu, nachází se již v pokročilém katastrofickém stavu, ve stadiu zhoubného rozpadu, Dürrenmatt, skeptický myslitel a klaun, nedůvěřuje žádným opravným prostředkům k jeho zlepšení. Pozor – Jeho příběhy jsou groteskní, ale ne absurdní! (říká i sám autor). Jeho hledisko je globální, nikoli individuální (psychologií postav se příliš nezabývá), uplatnil přitom svůj pronikavý intelekt, schopnost precizního pádného vyjádření. Psal nejen drama, i prózu a eseje. Návštěva staré dámy(1956) – černá groteska, tragická komedie, tragikomická modelová hra o moci peněz a lidské morálce; zfilmována r. 1999 – rež. Z. Zelenka, Klára - J. Bohdalová.Obsah: Do zkrachovalého zapadákova (malé městečko Güllen) se po více než 40 letech vrací místní rodačka Klára Zachanasjanová, kterou kdysi těhotnou a milencem opuštěnou vyštvali prudérní spoluobčané. Z Kláry se zatím stala multimilionářka, a tak její příjezd je očekáván s nadějemi, že jim poskytne finanční podporu. Občané města jsou za to schopni obětovat ledacos. Už z příprav na její návštěvu je jasné, jací jsou – ubozí, pokrytečtí, slaboši. Vítají ji radostně, ale ze zištných důvodů, i hokynář Ill, který se hrdě hlásí k tomu (pyšně se chlubí), že byl jejím milencem. Klára jim opravdu chce darovat miliardu, ale žádá za ni absolutní spravedlnost, ta má být naplněna smrtí jejího bývalého milence Alfreda Illa.Kupec Ill ji před léty opustil (oženil se pro peníze s jinou ženou), popřel otcovství očekávaného dítěte a nechal ji napospas osudu. Byla nucena živit se prostitucí, protloukala se nevěstinci. Díky výhodným sňatkům se však nakonec dostala mezi nejbohatší lidi světa. Güllenští občané jsou nejprve jejím požadavkem zaskočeni, zděšeni a odmítnou jej. Avšak brzy vycítíme, že jejich reakce byla spíš jen projevem konvencí, konvenčního chování tzv. slušných lidí, falešná póza: tak se to sluší a patří. Nedokážou se totiž rozloučit s vidinou peněz. Lákavé představě blahobytu začnou přizpůsobovat své myšlení. Musí přece najít postoj, morální důvod, kterým by ospravedlnili to, čeho chtějí dosáhnout, tj. najít způsob, jak získat tu miliardu a přitom ještě budit dojem, že bojují za spravedlnost, že napravují křivdu. Proto začnou sami sebe přesvědčovat o závažnosti Illova provinění, že si tu smrt Ill vlastně zaslouží, a oni tedy už s ní//s tím mohou počítat, a začnou žít na dluh (i jeho vlastní rodina), nakupují drahé věci (i u Illa), pořizují si auta. Tiše doufají, že někdo Klářin požadavek splní, i když Illa ujišťují o své podpoře. Posléze Illovi „dobrácky“ domlouvají, aby přiznal svůj prohřešek a přijal „spravedlivý“ trest. Ill se pokusí z města ujet, ale spoluobčané mu v tom zabrání. Odmítne návrh starosty, aby spáchal sebevraždu, a tak Güllenským nakonec „nezbývá nic jiného“ než spáchat vraždu, a to kolektivně, aby nikdo nemohl mít čisté ruce. Ill zůstává sám, smiřuje se s osudem. Představitelé Güllenu zorganizují veřejnou schůzi, na které odhlasují (všichni kromě Illa), že „jsou pro spravedlnost“, aby mohli přijmout miliardu, dar paní Zachanasjanové. Krátce po skončení schůze před novináři prohlásí, že Alfréd Ill je mrtev, že ho zabila radost z toho, že jeho městečku bylo pomoženo. Klára si Illa v rakvi odváží na Capri do připravené hrobky. Postavy: charaktery postav záměrně zjednodušeny na modelové typy. Klára – stará šaramantní a sebevědomá dáma, obklopená panoptikálním služebnictvem (slepí kleštěnci Koby a Loby, bývalí trestanci Toby a Roby, komorník Boby; svému osmému manželovi říká Moby). Čtyřhlásková souzvučná jména vyjadřují její postoj, s nímž si podmaňuje svět. Město zastupují Starosta, Učitel, Farář, Lékař, Policista, dále Alfréd Ill, bývalý Klářin milenec a vážený občan města, jeho rodina, anonymní obyvatelé města označení První až Čtvrtý. Identifikace postav prostřednictvím jejich povolání je častý jev modelového dramatu a signalizuje autorovy zobecňující tendence. Umělecké prostředky; kompozice, jazyk, styl K základním znakům autorova stylu patří vytváření paradoxů (situačních i jazykových), vytváření modelových situací, pojetí hry jako podobenství, pečlivá kompoziční výstavba a rozvíjení motivů. Od počátku hry se v textu objevují motivy a symboly smrti, narážky na spravedlnost, vinu, trest atd., které se teprve postupem času skládají v úplný obraz důmyslné pomsty. Autor se snaží závažné myšlenky vyjádřit divácky (čtenářsky) atraktivním způsobem, proto klade důraz na příběh a jeho jasné zakončení, využívá různých okrajových literárních žánrů a stylů (populární i kolportážní literatury, detektivky apod.). V závěru parafráze sboru z Antigony ironicky opěvující blahobyt a vyspělou civilizaci. I Klářin jazyk je ironický, dvojsmyslný a symbolický. Interpretace: Tématem hra může připomínat antickou tragédii, ale není jí. Klára jedná jako bohyně pomsty, může připomínat také třeba Médeu, ale není jí. Hraje s obyvateli obce, kteří se na ní v mládí provinili, zlou hru, ale se zlomyslným šarmem a humorem. Zná je, předvídá, jak to dopadne (viz už její dotazy hned po příjezdu a přivezla si s sebou rakev), jen čeká... Vražda, kterou Klára žádá, není provedena s antickou heroičností (hrdostí, opravdovostí; v antické tragédii by ji nejspíš hrdě provedl konkrétní hrdina), nýbrž je obyvateli obce kolektivně zamaskována, utajena. Nedokážou nést odpovědnost za čin, který spáchali. Nikdo se nedoví, že ho zabili. Podílejí se na ní nakonec všichni obyvatelé města. Navenek předstírají, že ho zabila velká radost (srdeční mrtvice z velké radosti). Ani mezi sebou nemluví o vraždě, nýbrž stále jen o vykonání spravedlnosti, tak si to zdůvodňují, i když si to opravdu nemyslí, myslí hlavně na ty peníze. Dokonce si

Témata, do kterých materiál patří