Kytice

Kytice z pověstí národních

Autor: Karel Jaromír Erben

• Narodil se v roce 1811 v Miletíně.

• Po absolvování gymnázia studoval v Praze filozofii a práva – studium přerušil ze zdravotních důvodů.

• Během studií se seznámil s Františkem Palackým, který v něm probudil zájem o historii a národopis. Ten mu také dopomohl k místu archiváře města Prahy a přivedl ho k lidové slovesnosti a národopisu.

• Četl různé pohádky, mýty, báje, stal se jedním z nejznámnějších sběratelů ústní lidové slovesnosti.

• Byl spolutvůrcem Riegrova slovníku naučného – naše první encyklopedie.

Rok vydání:

1853 – 1. Vydání

1861 - 2. Vydání, rozšířeno o baladu Lilie

Charakteristika postav:

Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou.

Postavy se liší od většiny hrdinů z této doby. Na rozdíl od romantických, bouřlivých, po svobodě toužících jedinců jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek – uplatňuje se zde osobní odpovědnost. Postavy porušují morální zákony, vina se vždy přičítá tomu, kdo se jí dopustil, nehledí se na to, zda to bylo nevědomky. Pokud některá z postav činí hluboké pokání, je jí odpuštěno.

Vztah autora k textu:

Erben se staví do pozice lidového vypravěče, přirozenost jeho projevu záleží na stručnosti a přímosti. Vypravěč se příběhů nijak neúčastní – er-forma. Pouze konec básně Kytice je v ich-formě.

Jazyk díla:

Velmi blízký lidovému. Použití tehdejší češtiny, objevují se archaismy, přechodníky. Er – forma, dialogy i monology.

Verš:

Gnomický – typická krátkost a hutnost. Pravidelná rytmizace a rýmování.

Básnické prostředky:

Zvukomalba, přirovnání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky. Alegorie (Mateřídouška), anafora, archaismy, přechodníky.

Kompozice:

V původní sestavě 12 básní. (Druhé vydání 13 – doplněno o Lilii) Sbírka členěna na jednotlivé balady. Kompozice je promyšlená - vždy 1. a poslední, 2. a předposlední,… báseň spolu nějakým způsobem souvisí.

Kytice + Věštkyně – dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům

Polednice + Vodník – podobnost v záporné roli nadpřirozených postav

Poklad + Dceřina kletba – narušení vztahu mezi matkou a dítětem

Svatební košile + Vrba – o proměně člověka (obživlá mrtvola milence/ žena převtělená ve vrbu)

Zlatý kolovrat + Záhořovo lože – důraz na vinu, pokání, konečné vykoupení, obdoba pohádky

Štědrý den + Holoubek – plné kontrastů jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí

Žánr: soubor balad (lyricko – epická báseň, která má pochmurný děj a rychle spěje k tragickému konci.)

Hlavní myšlenka:

Lidské neštěstí, které nezpůsobí společnost, ale člověk sám tím, že poruší zákony. Za své činy je krutě potrestán.