ČD 1984

1. Winston + Syme

• Winston si o něm myslí, že bude valorizován, jelikož neví, kdy je vhodné přestat mluvit

• Kolegové, jejich nejčastější hovory jsou o Newspeaku

1. Winston + Parsons

• Sousedé, Winston pomáhá paní Parsonové s ucpaným odtokem

• Kolegové

• Nakonec se sejdou ve vězení, avšak každý má na své uvěznění jiný pohled

1. Winston + proléti

• Winston v ně věří a doufá, že spáchají revoluci, když se spiknou proti straně

• Jsou pro něj symbolem svobody a naděje

Děj: Svět je rozdělen na tři neustále válčící velmoci – Oceánii, Eurasii a Eastasii. Úředník ministerstva pravdy Winston Smith žije v Londýně v Oceánii na Sídlišti vítězství. Vládne zde diktatura a lidé jsou nuceni uctívat Velkého bratra a principy Angsocu. Obyvatelstvo se dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou „slušní lidé“ věřící v systém a pracující na různých ministerstvech v poměrně slušných podmínkách. Druhou skupinou jsou proléti, kteří žijí v horších podmínkách, ale pokud nekonají skutečné zločiny proti Straně, tak nejsou střeženi až tak jako úředníci. V každém bytě, kanceláři a dokonce i na ulicích jsou mikrofony a obrazovky, které sledují neustále každý pohyb všech obyvatel a pokud se dopustí jakéhokoli přestupku, jsou odvedeni Ideopolicií. Hlavním úkolem Ministerstva pravdy je předělávat staré noviny, knihy a fotografie tak, aby byly v přesném souladu s tím, co Strana už dříve předpovídala. Winston sám několik let pracoval na Ministerstvu pravdy, cvičil na povinné ranní rozcvičky, navštěvoval 2 minuty nenávisti a moc dobře věděl, že kdyby vyjádřil své pochyby vůči konání Strany, tak by byl valorizován jako všichni ostatní. Vše se změnilo jednoho dne, kdy si začal psát svůj deník a vyjadřovat zde své myšlenky a páchat tím v podstatě Ideozločin (už koupení deníku v prolétské čtvrti bylo dosti podezřelé). Dalším zážitkem, který nahlodal Winstonovu oddanost Straně byl pohled vyměněný s jistým členem Vnitřní strany O‘Brienem, který ho nutil přemýšlet nad možností, že je možná více tajných odpůrců Strany a nastoleného režimu. Poslední kapkou byl vzkaz od jedné úřednice jménem Julie, na kterém stálo „Miluji tě“. Winston se snažil s Julií jakkoli spojit, avšak nechtěl být podezřelý, jelikož až do této chvíle mu Julie připadala jako vzorná členka Strany a přemýšlel, že je tajnou agentkou Ideopolicie. Když se s ní však sešel na jedné lesní mýtince, kde nebyly žádné mikrofony ani obrazovky, tak zjistil, že je ve skutečnosti odpůrkyní Strany. Začali se vídávat častěji, avšak vždy si museli dávat velký pozor, jelikož častá setkávání by mohla vyvolat až přílišnou pozornost. Winston začal navštěvovat i různé spolky, podporující Stranu, aby působil jako vzorný člen. Avšak jednoho dne opět zabloudil do míst, kde si dříve koupil svůj deník. Našel zde postaršího prodavače starožitností, který patřil mezi proléty. Winston věděl, že být přistižen v těchto částech města by mu způsobilo problémy, avšak nechal se zlákat a zanedlouho si pronajal pokoj nad starožitnictvím. Pokoj přesně odpovídal požadavkům dvou mladých lidí na alespoň částečné soukromí a velkým bonusem bylo, že zde nebyla žádná obrazovka. Nějakou chvíli se zde Winston a Julie scházeli a trávili zde velmi hezké okamžiky. Jednoho dne se jí ale Winston svěřil, že si myslí, že O’Brien by mohl být členem Bratrstva. Zvěsti o Bratrstvu a jeho vůdci Goldsteinovi byly všeobecně známé, avšak Julie ničemu takovému nevěřila. Ale přiznala, že je dost dobře možné, že je O’Brien také proti Straně. Toto prohlášení vedlo k velmi smělému a nebezpečnému nápadu kontaktovat O’Briena v této záležitosti. O’Brien je vyslechl a pozval k sobě domů, kde jim vysvětlit principy fungování Bratrstva, oběť, kterou budou muset podstoupit a předal jim „knihu“. Po skoro dvou týdnech si Winston i Julie našli na přečtení Goldsteinovi konečně čas a rozhodli se tak učinit ve svém hnízdečku lásky. Byli si plně vědomi všech rizik, tomu dosvědčuje i věta „Jsme mrtvi.“, vycházející z úst obou… a z obrazovky… Po několika vteřinách vtrhli do místnosti členové Ideopolicie a za nimi již zmiňovaný obchodník se starožitnostmi – tajný člen Ideopolicie. Winston s Julií byli odděleni od sebe a zavlečeni k výslechu na Ministerstvo lásky. Zde se Winston setkal se svým sousedem Parsonsem, který byl udán vlastní dcerou za vykřikování nenávistných hesel vůči Velkému bratrovi ve spaní. Winston se snaží být velmi tvrdý a držet se svých přesvědčení, avšak nakonec se smíří s tím, že O’Brien je celou dobu jen sledoval a začne se snažit o svou převýchovu, která mu však dělá velké problémy. Zlomí ho až poslední okamžik psychického teroru, kdy je vystaven svému největšímu strachu. Hladovým, obrovským krysám. Do této chvíle věřil, že jediné co mu zůstalo, je oddanost k Julii. Avšak v tento moment prosí o provedení tohoto trestu na ní. Náhle je propuštěn opět na svobodu a zjišťuje, že opravdu Velkého bratra uctívá a obdivuje. S Julií se setká už jen jednou, ale jsou si cizí, jelikož oba ví, že zradili toho druhého. Ke konci je Winston vděčný za svou cestu na smrt.