Česká barokní literatura, Klasicismus a preromantismus , Osvícenství a preromantismus

- Komika a tragičnost jsou přísně odděleny

- Vysoké žánry: tragédie, hymnus, óda

- Nízké žánry: komedie, satira, bajka

Divadlo

- Tragédie

- Byla vyhrazena látkám ze života vysokých vrstev

- Hrdiny a děj poskytla většinou antika

- Komedie

- Vystupují i postavy lidové

- Náměty se mohly dotýkat současnosti

Francie

- Jean Racine - 1639-1699

- Autor tragédií

- Náměty z antiky

- Výborná psychologie ženských postav

- Nejznámější tragédie - Faidra

Faidra

- Král Theseus se podruhé ožení s mladou dívkou Faidrou, jeho syn Hippolytos to těžce snáší. Faidra je do Hippolyta zamilovaná, ale snaží se však své city potlačit. Faidra se dovídá o tom, že Theseus v cizině zahynul. Rozhodne se Hippolytovi vyznat ze svých citů, ale ten její návrhy odmítá. Nabídne mu, že se s ním podělí o athénský trůn. Theseus však mrtvý není a vrací se z ciziny. Faidřina chůva mu poví, že se Hippolytos pokusil zneuctít Faidru. Theseus ho okamžitě vyžene z domu. Poté se ještě obrací k bohům, aby potrestali zločin. Faidra si uvědomuje, že byl Hippolytos nařknut neprávem, vypije jed, ale předtím se ještě přiznává Theseovi, že byl oklamán.

Francie

Pierre Corneille - 1606 – 1684

- Autor tragédií

- Hrdinové jsou čestní vlastenci, kteří obětují lásku pro povinnost a čest

- Nejznámější drama Cid

Cid

- Rodrigo zabije hraběte Gormu, otce své milé Chimeny, protože urazil Rodrigova otce. Chimena miluje Rodriga, ale nad jejím citem převáží čest rodiny a dívka žádá krále, aby potrestal vraha. Dramatická situace, za níž oba hrdinové trpí, neboť se vzájemně milují, ale přitom trvají na představách cti. Konflikt končí smírně zásahem krále, neboť Rodrigo odčinil svou vinu udatností v boji.

Francie

Molière - 1622 – 1673

- (vl. jménem Jean - Baptiste Poquelin)

- herec, spisovatel, dramatik

- autor komedií

- patronem jeho divadla byl Ludvík XIV.

Tartuffe neboli Podvodník (1664)

- Tartuffe [tartyf] = falešný, nepravý pobožný člověk, svatoušek

- Veršovaná komedie, ve které je kritizováno pokrytectví církve. Odhaluje se zde její donašečský systém. Hra byla po premiéře zakázána, Moliére ji 2x přepracovával, měla ohlas v zahraničí. Je zde zobrazen typ svatouškovského pokrytce a prospěcháře, který předstírá náboženskou horlivost a vetře se do přízně důvěřivého člověka, aby ho pak mohl absolutně ovládat a využívat. Nakonec je odhalen, vyklube se z něj bezcharakterní padouch.

Lakomec (1668)

- Hlavní hrdina Harpagon je lakotný, chamtivý, bezcitný, pro peníze obětuje vše, své děti, rodinu. Přestože je bohatý, krutě omezuje své děti a vykořisťuje i služebnictvo. Dceru Elišku nutí k sňatku s bohatým starcem Anselmem (Eliška miluje otcova správce Valéra), synovi Kleantovi se snaží odloudit snoubenku Marianu, chce ho oženit s bohatou vdovou. Aby pomohl svému pánu Kleantovi, ukradne šibalský sluha Čipera Harpagonovu skříňku s penězi. Harpagon ztrácí smysl svého života. Ztráta peněz pro něj znamená šílenství. Je ochoten vyměnit Marianu za své ztracené peníze. Nakonec vyjde najevo, že Valér a Mariana jsou sourozenci a Anselm jejich otec. Svatba obou mladých párů. Lakomec se spokojí s tím, že nemusí dát věno.