Chrám Matky Boží v Paříži - Viktor Hugo
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
něhož síla právě tak jako krása mají vyplývat z harmonie. Takový byl papež, kterého si blázni právě zvolili.
Řekl bys rozbitý a špatně slepený obr. Když se tento zvláštní kyklop objevil na prahu kaple, nehybný, zavalitý a téměř stejně široký jako vysoký, hranatý jak krychle, jak říkal jeden slavný muž, poznali ho diváci okamžitě podle napůl červeného a napůl fialového kabátu s vyšitými stříbrnými rolničkami, především však podle jeho dokonale šeredné tváře a začali jednohlasně křičet: „To je Quasimodo, zvoník! To je Quasimodo, hrbáč od Matky Boží! Quasimodo jednooký! Quasimodo křivonohý!“
AUTOR:
Victor Hugo
Byl francouzský básník, prozaik a dramatik. Je to jeden z nejvýznamnějších spisovatelů období romantismu. Narodil se roku 1802 v rodině francouzského napoleonského generála. Velký vliv na něj měla jeho matka, která byla věřící katolička a přívrženkyně monarchie. Kvůli zaměstnání svého otce během dětství hodně
cestoval. Vystudoval vojenskou školu. Aktivně se účastnil francouzské politiky a kvůli změně politického uspořádání strávil devatenáct let v exilu na Normanských ostrovech, kde psal pamflety proti císařskému
režimu. V této době napsal svá vrcholná díla. Zemřel roku 1885 v Paříži.
DALŠÍ DÍLA:
Bídníci
Devadesát tři
Dělníci moře
poezie – Legenda věků, Vnitřní hlas, Podzimní listí
drama – Ruy Blas, Cromwell, Hernani
SOUČASNÍCI:
Edgar Allan Poe (Havran)
Nikolaj Vasiljevič Gogol (Revizor)
Karel Jaromír Erben (Kytice)
Karel Hynek Mácha (Máj)
OBDOBÍ:
Romantismus (1. pol. 19. století)
Jde o umělecký protiklad klasicismu. Kvůli urbanizaci dochází k velké koncentraci lidí ve městech a poklesu životní úrovně. Odráží nálady nových sociálně-ekonomických skutečností v Evropě. Byl pojmenován podle románu (obraznost a slovesnost převládá nad rozumem). V literatuře klade důraz například na individualitu, subjektivitu, obdiv nespoutané přírody, nitro člověka a imaginaci. Často se objevuje motiv nešťastné lásky. Romantický hrdina bývá společenský vyděděnec a liší se od ostatních svým zájmem. Někdy se může lišit i svým vzhledem. Děj se většinou odehrává na tajuplných až strašidelných místech.