Dekameron

Dekameron

Autor: Giovanni Boccaccio
Rok vzniku: 1353
Originální název: Il Decameron
Čtené vydání: BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron, 1353. Vídeňská 113, Brno: KMa, 2007
Forma:

Literární žánr: alegorie, novela (povídky)
Literární druh: próza a texty písní (vždy na konci dne)

Jazykové prostředky:
Kniha je psána v er – formě a je v ní použita přímá řeč. Jazyk knihy je pro dnešního čtenáře srozumitelný, avšak se v něm sem tam nachází i archaismy, historismy, jména významných postav tamější doby (Can della Scala, Gottfrield z Bouillonu, Alberto z Bologne) a pojmy, které se dnes již nepoužívají (minorita, terciář, saettia). Z tohoto důvodu najdeme v příběhu poznámky pod čarou, který je přes 160. Texty, které jsou psány kurzívou, jsou shrnutí příběhů, které si postavy říkají a text psaný velkými písmeny uvádí čtenáře do děje. Oznamuje, jaký je zrovna den a co se bude dít. Na konci každého dne si postavy zpívají písně, které využívají hlavně obkročný a sdružený rým. Hlavní dějová linka je chronologická, avšak příběhy se odehrávají v různých dobách, nezávisle na jejich pořadí.
Vypravěč vystupuje jako osoba, která se příběhu zúčastnila, a která se s postavami příběhu znala. Ale v příběhu nevystupuje.

Obsah:

Děj:
Příběh knihy vypráví o 7 dívkách a 3 chlapcích, kteří kvůli morové epidemii opustí své rodné město, Florencii, a uchýlí se na venkov, kde spolu bezstarostně pohromadě žijí. Každý den každý poví jeden příběh a na konci každého dne se určí „král“ či „královna“ na den následující. Král/královna v daný den vládne a určuje téma příběhů, které se budou vyprávět. Témata se točí kolem nešťastné lásky, nalezení štěstí či bohatství.

Příběhy mají častokrát erotický nádech a žádná z nich nenese ponaučení. Postavy, které v nich vystupují, se dají rozdělit do dvou skupin, a to na vychytralé a hlupáky. Jsou různě dlouhé, od 2 stránek po 20 stránek.

Postavy:
V hlavní dějové lince vystupuje 10 postav, jejichž jména (pouze u žen, u mužů není řečeno) byla změněna, aby autor ochránil reputaci skutečných účastníků. Z toho můžeme usuzovat, že příběh je založen na skutečné události, avšak toto rčení není podloženo. Všechny postavy jsou z Florencie. Dívky jsou výborné kamarádky a všechny ve věku od 18 do 28 let. Autor je vykresluje jako krásné, chytré, zámožné a vyzrálé na svůj věk.
Chlapci jsou také nerozluční kamarádi, kteří byli všichni ve službách 7 paní. Jsou nerozluční, milý, rozvážní a způsobilý. Nejstaršímu z nich je 25.

Pampinea je z dívek nejstarší a byl to její nápad přestěhovat se na venkov před morem. Její jména znamená „úponkovitá, pnoucí se, révovitá.“ Je

Fiametta v překladu znamená „plamínek“. Toto jména odkazuje na Marii d´Aquinu, do které se Boccaccio nešťastně zamiloval. Fiamma neboli plamen, představuje plamen lásky, kterým Giovanni zahořel.