Egypťan Sinuhet

Ve Smirně se dozvěděl o pozvolném úpadku Egypta, kde lidé nerozuměli novému bohu. Rozhodl se vrátit do Egypta a díky přátelství s Haremhebem se stal faraónovým osobním lékařem a začal také uctívat nového boha.

Státní pokladna byla postupně vyčerpána nesmírnými náklady na budování honosného města na Nilu, zasvěceného novému bohu a po období neúrody tak nastala doba hladu. Faraón s rodinou, kromě matky, i se svým lékařem Sinuhetem odešel do svého nového města, kde byl svými věrnými ukolébán informacemi, že v zemi je blahobyt a klid. Také Sinuhet byl ukolébán nepravdivými zprávami, ale když se začínaly objevovat náznaky, že situace není tak dobrá, odjel zjistit skutečný stav. Již po cestě do Vesetu viděl, že v zemi je bída a hladomor. Královské město Veset bylo rovněž zbídačelé a v královském paláci našel Sinuhet umírající faraónovu matku. Ta mu před smrtí vyprávěla, že před lety poslala syna první faraónovy manželky v rákosové kolébce po Nilu, aby sama mohla vládnout Egyptu. Tak se Sinuhet dozvěděl pravdu o svém původu, ale tajemství si nechal pro sebe, protože věděl, že by mu nikdo neuvěřil.

Později se Sinuhet podílel na smrti faraóna, po němž se zmocnil trůnu Haremheb. Nastalo období nepokojů, ve kterých zemřelo mnoho lidí, i Sinuhetova nová rodina. Egypt se vrátil k bohu Amonovi, ale zatrpklý Sinuhet dál uctíval mírumilovného Atona a hlásal jeho víru. Haremheb jej z přátelství nechtěl tvrdě trestat, ale nakonec mu nezbylo, než Sinuheta vykázat z Vesetu do vyhnanství, kde Sinuhet dožil.

Ukázka: S jistotou vím jen, že nejsem sám, kdo plul po řece v kolébce stmelené smolou. Veset se svými chrámy a paláci byl vskutku velké město, a chatrče se prostíraly do nedozírna okolo chrámů a paláců. V době velkých faraónů podmanil si Egypt mnohé země — a s velkolepostí a bohatstvím se změnily i mravy, přicházeliť do Vesetu cizí obchodníci a řemeslníci a stavěli tam také chrámy svým bohům. A jak velký byl přepych, bohatství a nádhera v palácích a chrámech, tak velká byla chudoba kolem hradeb. Mnoho chudých opouštělo své děti, avšak i mnohá bohatá žena, jejíž muž byl na cestách, posílala dolů proudem znamení svého cizoložství. Snad jsem byl odložen ženou lodníka, která klamala svého muže se syrským obchodníkem. Snad jsem byl dítě cizincovo, ježto jsem nebyl obřezán. Když byly mé dětské kadeře ostříhány a matka je uložila do malé dřevěné skříňky k mým prvním opánkům, pohlížel jsem dlouho na lodičku z rákosu, kterou mi ukázala. Rákos její byl zažloutlý a polámaný a zcela začouzený sazemi z ohniště. Byl vázán čihařskými uzly — toť vše, co zjevoval o mých rodičích. Tak se stalo, že mé srdce dostalo svou první ránu.