Gustave_Flaubert,_Paní_Bovaryová

Literární žánr: francouzský kritickorealistický psychologický román, psaný na základě 
skutečných událostí z let 1851-56 o kterých se psalo v novinách 

Literární směr: jakási hradba mezi realistickým a romantickým směrem 

Flaubert, Gustave: Paní Bovaryová 

Realismus – 2. pol. 19 století, realis = věčný, popis skutečností takové, jaká je 

Realismus je stejně jako romantismus tendence, stojí vedle romantického pohledu v literatuře a 
všech uměleckých směrech již dlouhá staletí 

hl. znaky – zabývá se hl. současností, každodenní život, kritický, reálné zobrazení, snaha o objektivitu,  

realismus – ztráta lidských iluzí 

pravdivost, věrnost skutečností 

prostředí – opravdové, nevylepšené, běžné 

postavy – obyčejní lidé, zachyceny ve vývoji, nevýjimeční 

Autoři – L.N. Tolstoj, N.V. Gogol, Daniel Defoe, Charles Dickens 

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, často latinské výrazy, zastaralá čeština s přechodníky a 
archaickými slovy, řada obrazů, přirovnání, metafory, střídání vypravěčských postupů, umění 
psychologické zkratky a úspornosti výrazu 
Výstižná charakteristika postav – jejich jednání odpovídá společenskému postavení a zařazení, ale 
přitom zachovává individuální jedinečnost, osudy postav odrazem jejich povah 
Typický styl rozhovorů a dialogů 
 
Postavy: 

Ema Bovaryová – dcera bohatého sedláka, vychovávána v klášteře, krásná, pyšná, hledá smysl života, 
touží po přepychu, vášnivé lásce, ale nedokáže se i tom promluvit se svým mužem Karlem a tak trpí 
v šedivém maloměstě

Karel Bovary – venkovský lékař, sice dobrý člověk, ale nesmírně omezený, jednoduchý, prostý, 
obětavý, po celodenních cestách za svými pacienty bývá velice často mírně unavený a nečinný

Lékárník Homais – upovídaný, plný frází  o pokroku, filozofii, typický měšťák, patolízal, honící se za 
získáním čestného kříze 

Vyprávěcí postup: er- forma, autor v roli vypravěče