Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




K. H. Borovský - Křest sv. Vladimíra

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (37,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA Karel Havlíček Borovský byl český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, tamější poměry ho ale zklamaly. Na podzim roku 1841 seminář opustil bohatší o další zkušenost: kněžstvo je vychováváno v konzervatizmu a v protinárodním duchu. Z Havlíčka se tak do konce života stal nekompromisní kritik církve. V noci z 15. na 16. prosince 1851 byl však zatčen a s policejním doprovodem odvezen do tyrolského městečka Brixenu, protože v novinách vystupoval velmi radikálně proti vládě a zveřejňoval v nich své epigramy. Vznikly zde knihy, které představují vrchol jeho básnického díla: Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. *SATIRA – umělecké dílo odsuzující výsměchem, sarkasmem, ironií, vtipem a nadsázkou záporné společenské jevy, lidské vlastnosti, vztahy apod. Křest svatého Vladimíra inspirace Nestorovým letopisem ruským nedokončený satirický epos směšnohrdinského rázu (10zpěvů) satira na církev a absolutismus kritika carského absolutismu a církve, útok na soudobé poměry v Rakousku a Rusku jazyk: lidové výrazy, vulgarismy, latinské modlitby, prostá písňová 4veršová sloka, jednoduchý veš (ABCB), rytmus Autor nechtěl věrně zachytit události, nýbrž aktualizovat náměty kritiky a zesměšnění carské vlády (tím i rakouského absolutismu) a církve, zištnost hlavní opory státu, soudů, vojska, a odpor proti násilí vůbec (autorova důvěrná znalost poměrů v Rusku i v Rakousku). V Křtu svatého Vladimíra se setkáváme s textem, který se nedá uzavřít do žádné jednoduché kategorie, neboť všechno vystavuje kritickému prozkoumání a současně využívá humoru jako nástroje naprostého přehodnocení společenské reality. Nelogická a absurdní je však představená skutečnost jako celek: nedává jedinou jistotu, je v ní možné i nemožné, nic není platné, nic trvalé, ani zákon, ani porušení zákona, a cokoli platí, může součastně i neplatit: Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sviňák! Dnes vám, bozi, vy ubozí, kadidlo lid pálí: a zejtra vás jako smetí v kalužinách válí. Dělají si nové bohy dle svého pohodlí, koho včera oběsili, k tomu se dnes modlí. Havlíček nachází v předloze řadu podobných míst, která včleňuje do svého textu technikou koláže. Např. motiv carova pohoršeného plivnutí („plivnul na zem, zasakroval“) je z Nestora přijat téměř do slova. Nebo když vyslechne o ohavných zvycích muslimů, „plivnul na zemi, řka: „Šeredná to věc!““ 1. Perun a Vladimír 2. Hospodářství 3. Vojenský soud 4. Testament Perunův 5. Bezbožnost v Rusích 6. Audience 7. Ministerská rada 8. Kamarila 9. Jezovitský marš 10. Konkurs V Křtu se autobiografický prvek otevřeně dostává ke slovu ironické zmínce o Brixenu ve Zpěvu II, stejně jako v motivu ateistického novináře popraveného spolu s bohem kvůli nestrannosti (Zpěv IV). Přitom tu nejde jen o nastolení nové subjektivity – subjektivity kritického, buřičského postoje. Vypravěč ve Křtu svatého Vladimíra je vlastně mnohem spíše této nové, okázale neromantické, ba protiromantické subjektivity. Karel Havlíček Borovský patří do skupinynárodní buditelé (jsou označováni Češi, kteří v době národního obrození vystupovali pro podporu českého jazyka a uvědomění národní příslušnosti každého Čecha v tehdejším Rakousko-Uhersku). Karel Havlíček se obrací skutečně spíše k lidovému „živlu“ než k lidovému „světu“, hlásí se k němu jako k hodnotě nemytizující, zbavující iluzí, jako ke schopnosti vidět věci tak, jak skutečně jsou – „zdravým rozumem“. Děj: Hlavní hrdina panovník Vladimír přijímá křesťanství a tvrdě ho zavádí v Rusku. Vladimír vládne i bohu, pohanskému Perunovi. Perun odmítne poslušnost a Vladimír ho nechá utopit v řece. Církev ztratila autoritu, poddaní si dělali, co chtěli. Hledal se nový pánbůh.

Témata, do kterých materiál patří