K. H. Borovský - Křest sv. Vladimíra
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
6. Audience
7. Ministerská rada
8. Kamarila
9. Jezovitský marš
10. Konkurs
V Křtu se autobiografický prvek otevřeně dostává ke slovu ironické zmínce o Brixenu ve Zpěvu II, stejně jako v motivu ateistického novináře popraveného spolu s bohem kvůli nestrannosti (Zpěv IV).
Přitom tu nejde jen o nastolení nové subjektivity – subjektivity kritického, buřičského postoje. Vypravěč ve Křtu svatého Vladimíra je vlastně mnohem spíše této nové, okázale neromantické, ba protiromantické subjektivity.
Karel Havlíček Borovský patří do skupiny národní buditelé (jsou označováni Češi, kteří v době národního obrození vystupovali pro podporu českého jazyka a uvědomění národní příslušnosti každého Čecha v tehdejším Rakousko-Uhersku).
Karel Havlíček se obrací skutečně spíše k lidovému „živlu“ než k lidovému „světu“, hlásí se k němu jako k hodnotě nemytizující, zbavující iluzí, jako ke schopnosti vidět věci tak, jak skutečně jsou – „zdravým rozumem“.
Děj:
Hlavní hrdina panovník Vladimír přijímá křesťanství a tvrdě ho zavádí v Rusku. Vladimír vládne i bohu, pohanskému Perunovi. Perun odmítne poslušnost a Vladimír ho nechá utopit v řece. Církev ztratila autoritu, poddaní si dělali, co chtěli. Hledal se nový pánbůh.