K. H. Mácha Máj

2. Zpěv

Začíná motivem padající hvězdy. Básník nás zavádí do vězení, kde je Vilém – popis chmurného vězení. Vilém přemýšlí o svém životě a o svém mládí. Ptá se sám sebe, čím se provinil, že byl uvězněn. Dívá se do krajiny a uvědomuje si její krásu. Nevěří, že po smrti něco existuje a lituje, že musí zemřít. Ve svém zoufalství mluví nahlas a jeho monolog zaslechne strážný, který je nešťastný nad osudem Viléma – již se nikdy neusměje.

1. Intermezzo

Sbor duchů se připravuje na přijetí nového odsouzence na popravišti. Ptají se přírody co dát Vilémovi k pohřbu. Zvířata i rostliny, mraky i vítr slíbí, že mu obstarají hudbu, smuteční závoj i rakev.

3. Zpěv

Obraz probouzející se májové přírody. Lidé spěchají na popravu. Zločinec je vyveden, modlí se, naposledy se dívá na kraj, kde žil. Posílá po větru a obláčkách pozdrav své matce – Zemi. Potom odchází na popraviště, kde už čeká kat. Vilémovi je useknuta hlava a jeho tělo je vpleteno a zlámáno v kole.

2. Intermezzo

Vilémova tlupa loupežníků, kteří truchlí nad jeho smrtí.

4. Zpěv

Po letech při toulkách krajem přichází básník na popraviště a poznává Vilémův osud, ztotožňuje se s osudem vyděděnce „Hynku, Viléme, Jarmilo.“

• dílo nebylo při prvním vydání kladně přijato, druhé vydání už získalo velkou oblibu