Karel_Havlíček_Borovský,_Král_Lávra

Havlíček Borovský, Karel: Král Lávra 

Literární žánr: alegorická satirická skladba, epigram 

Literární směr: Realismus 

-  Realis = skutečnost 

-  Umělecký směr 2. pol. 19. století 

-  Vznik souvisí s rozvojem přírodních a společenských věd 

-  Projevil se i v hudbě 

-  Autoři pravdivě zachycovali realitu – zaujímali kritický přístup, tzv. kritický realismus 

-  Objektivní přístup ke společnosti – autor stojí jakoby nad příběhem 

-  Podrobný popis postav a prostředí 

-  Díla jsou většinou podrobnou analýzou společnosti 

-  Hrdina je představitelem dané doby 

-  Převládá rozum nad citem 

-  Převládá próza a drama 

-  Vyčlenil se samostatný směr – naturalismus – autoři zde zachycovali biologickou podstatu 

člověka, jeho předurčenost dědičností a vliv prostředí. Popisovali negativitu člověka i ve 
společnosti (Emile Zola – Zabiják, Guy de Maupassant – Miláček) 

Další autoři: Honoré de Balzac, Jules Verne, Emil Zola, Božena Němcová 

Jazykové prostředky: psáno spisovně, čas plyne lineárně, nejsou zde žádné časové skoky, prostý 
jazyk, lidová mluva, jsou zde použity archaismy, ironie, hovorové výrazy, přirovnání, psáno ve verších 
(nepravidelné), personifikace 

Postavy: 

Král Lávra – dobrý panovník, nechce, aby někdo věděl jeho tajemství – stydí se za svoje uši, ale jinak 
byl velice hodný a lid ho měl rád 

Kukulín – holič, čestný, bojácný, neumí udržet tajemství, smířený se svým osudem  

Kukulínova matka – milující matka, která svého syna zachrání před šibenicí 

Poustevník – dokáže dávat rady 

Muzikant Červíček – hrál na basu a ztratil kolíček 

Vyprávěcí postup: er forma 

Havlíček Borovský, Karel: Král Lávra 

Děj: 

Vypravěč vypráví příběh odehrávající se v Irsku, kde vládne velice dobrý král, který bohužel neměl rád 
holiče a nikdo nevěděl proč. Nechával se stříhat a holit jen jednou ročně a vždy nechával holiče, který 
ho stříhat oběsit. Holiči mezi sebou každoročně losovali, protože nikomu se pod šibenice nechtělo. 
Jednou zase takhle losovali, když se přiblížila doba, kdy se nechával král stříhat, řada vyšla na 
Kukulína, mladého holiče. Když se to dozvěděla jeho matka, stará vdova, strachem omdlela. Nechalo 
se nic dělat, Kukulín krále ostříhal a hned poté si ho již vedl kat k šibenici. V tom se Kukulínova matka 
protlačila davem a prosila krále o milost pro svého syna. Jelikož byl král Lávra velice dobrý, svolil tedy 
a nechal si k sobě zavolat Kukulína, který mu musel slíbit, že nikdy nepromluví o tom, co viděl, když 
ho stříhal a bude jeho osobním holičem. Kukulín tedy souhlasil. Od té doby Kukulín holil krále obden 
a měl se velice dobře. Matka si libovala, jak se mu dobře vede. Ale Kukulín byl stále smutnější a 
smutnější až onemocněl, nikdo nevěděl, co se mu děje. Jednoho dne si postěžoval matce, která ho 
poslala pro radu ke starému poutníčkovi do černého lesa.