Karel Havlíček Borovský - Tyrolské elegie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Satira = jakékoli lit. dílo, které za pomoci humoru a komiky, zesměšňuje realitu a kritizuje tím její nedostatky, autor používá ironii sarkasmus, hyperbolu a parodii (z lat. satura – míchanice, všehochuť)
Epigram = lyrický lit. žánr, krátká satirická báseň; obvykle 2 části – 1. naznačení námětu, 2. vtipné rozřešení – výrazná pointa
Král Lávra
Obsah: král Lávra skrývá své oslí uši, proto každého holiče, který ho 1x za rok ostříhá, nechá popravit; matka holiče Kukulína krále přesvědčí, aby jejího syna nechal žít; Kukulín je ztrápený svým tajemstvím a potřebuje jej někomu sdělit – pošeptá jej staré vrbě, ze které si muzikant udělá kolíček k base; když a ni začne na bále hrát, ozývá se: ‚,Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec‘‘
Na první pohled nevinná pohádka s námětem starého irského příběhu s midasovským motivem o králi s oslíma ušima
Je to satira a kritika absolutistické vlády, lidské lhostejnosti, pasivity, ale také výsměch hlouposti a omezenosti králů
Není tak útočná jako ostatní díla z vyhnanství
Křest svatého Vladimíra
V epickém příběhu z Nestorova rukopisu (nejstarší ruské kroniky) o knížeti Vladimírovi, který nechal utopit v Dněpru sochu boha Peruna (slovanský bůh hromu)
H. odhalil vztahy mezi církví a státem – náb. v absolutistickém režimu je pomocníkem zneužívání moci
H. přenesl příběh do současnosti – policisté, ojenský soud, papež, jezuité, oživil Peruna – role sluhy knížete Vladimíra
Děj básně začíná přáním cara, aby mu bůh Perun zahřměl na jeho svátek, ten ale odmítá hlavně proto, že by to měl udělat zadarmo, car ho předává vojenskému soudu; Perun spolu se žurnalistou (protože se rouhal bohu a psal proti víře) jsou odsouzeni k smrti utopením; po Perunově smrti běží vše vez problémů dál, jen církev ztrácí autoritu a chudne, jelikož lidé odmítají platit desátky, církev prosí cara o pomoc, je vyhlášen konkurz a nového boha, v jehož průběhu zástupci církví vychvalují přednosti své církve, ukáže se, že všechny církve jsou stejné – zajímá je pouze moc a majetek, nikoli šíření víry v boha
Jezovitský marš; 9. zpěv psán tzv. makarónskou poezií – H. ji používá v některých epigramech
Nedokončeno – chybí plánovaný 11. a 12. zpěv
Tyrolské elegie
Literární druh: Lyricko-epická báseň (Báseň, ve které se prolínají subjetivní pocity, nálady, prožitky nebo duševní stavy s dějovostí – příběhem.)
Literární žánr: Satirická skladba na motivy vlastního zážitku (Dílo, které za pomocí humoru a komiky zesměšňuje realitu, a kritizuje tak její nedostatky.) Elegie = žalozpěv, zde jako ironie
Typ vypravěče: Ich-forma
Čas a místo děje: Rakousko-Uhersko (cesta z Čech, z Německého Brodu, kde byl začen
do Brixenu – Tyrolsko), před Vánoci roku 1851.